Na levém uchu má stoprocentní ztrátu sluchu, na pravém padesátiprocentní. A právě pravé ucho se mu za poslední rok zhoršilo o 30 procent. „Nebál bych se říci, že ve 33 letech už nebudu slyšet vůbec nic,“ říká Honza, který aktuálně dojíždí na kurzy znakového jazyka ze Zdic u Berouna do Příbrami.

„Tím, že se mi tak rychle ztrácí sluch, nechci doma jen tak sedět a čekat, až nebudu slyšet vůbec nic. Chtěl jsem pro sebe něco udělat, a tak jsem si našel organizaci Centrum pro neslyšící a nedoslýchavé pro Prahu a Středočeský kraj, která mi nabídla zdarma kurz znakového jazyka. Do budoucna se mi může hodit, že budu znát základy znakového jazyka – prstovou abecedu, číslovky…“ dodává. 

Honza se narodil jako slyšící. V šestnácti letech mu lékaři zjistili stoprocentní ztrátu sluchu na levém uchu. A pravé ucho se rapidně také zhoršuje. Nikdo neví, proč to tak je. „Lékaři mi zkusili vyměnit třmínek za titanový, ale ani to nepomohlo,“ krčí rameny Honza, kterého paradoxně v životě více než ztráta sluchu omezuje tinnitus – pískání v uších.

Za všechno může tinnitus

Vystudoval střední pedagogické lyceum. A právě tam ho tinnitus zasáhl: „Například když jsem byl na praxích, v družině s dětmi to pro mě bylo šílené. Děti křičely a měl jsem z toho migrény. Ty vysoké frekvence byly tak nesnesitelné, že jsem z toho měl slzy v očích. Poslouchat děti mě bolelo.“

Kvůli tinnitu nezvládal na střední škole mnohdy vydržet ani ve výuce. Dvakrát do týdne se mu stávalo, že ho hluk ve třídě doslova vyhnal na chodbu.

close Jan Abrahám ve vlaku. info Zdroj: se svolením Jana Abraháma zoom_in Jan Abrahám ve vlaku

„Měli jsme například psychologii a jednu velmi nepopulární vyučující. Spolužáci se s ní začali hádat. A ten hluk mi způsobil takové bolesti hlavy, že jsem musel na půl hodiny vyhledat úplně tichou místnost a počkat, až bolest odezní,“ vypráví Honza.

IQ 160, záliba ve fyzice a číslech Honzu dovedla po střední škole na MATFYZ. Po dvou měsících přešel na Českou zemědělskou univerzitu. Ale ani tam se nechytil. Důvod? Neslyšel přednášející. A to ani v první lavici…

„Šel jsem se tedy zeptat, jestli by mi mohli poskytnout podklady, ale se zlou jsem se potázal. Vyučující mi odpověděli, že mi nic dávat nebudou, ať chodím na přednášky. Marné bylo vysvětlování, že právě z přednášek nic nemám, když je neslyším,“ vrací se ke svému studiu mladík. 

Hledání práce 

V současné době se Honza hledá. Doslova. Hledá nejen své místo v životě, ale také práci. Aktuálně je vedený na úřadu práce.

„Mám teď období, kdy si připadám zbytečný. Přestože vím, že toho dokážu hodně. Rád se učím nové věci, nikdy jsem neměl problémy se školou. A přitom teď zjišťuji, že jsem nezaměstnatelný. Kvůli tinnitu nemohu dělat ani lehčí práce jako je například pokladní. Je mi jasné, že nikdy nebudu moci pracovat kvůli hluku třeba na stavbě. Ale já nemohu dělat ani jakoukoli práci, kde by třeba mluvili naráz dva tři lidi. Byla by to pro mě nesnesitelná bolest… Snad mi do budoucna pomůže nějaký rekvalifikační kurz od úřadu práce,“ doufá.

Centrum pro neslyšící a nedoslýchavé pro Prahu a Středočeský kraj ve zkratce (CNN):

* Organizace nabízí tlumočnické služby, sociální rehabilitaci a sociálně aktivizační služby.

* CNN pořádá zájmové, vzdělávací a volnočasové aktivity pro klienty se sluchovým postižením. Zaměřuje se na zvýšení dovedností tak, aby lidé se sluchovým handicapem byli soběstační.

* Roční rozpočet organizace byl v minulém roce 9,8 milionů korun.