Pravoslavný kostel svatého Mikuláše v Mikulově, který stojí v blízkosti železniční stanice, má opravdu zajímavou historii. Původně německý evangelický kostel byl postaven na přelomu devatenáctého a dvacátého století a na malbě interiéru se podílel malíř Jožka Uprka. Německé komunitě sloužil až do konce druhé světové války.

Zde by bylo dobré vzpomenout památku německého starosty Mikulova doktora Emila Justa, evangelíka, jenž v době protektorátu natolik bránil odsunu mikulovských Židů a Romů do koncentračních táborů, až byl „za odměnu“ povolán na východní frontu, kde zahynul.

Po válce kostel přešel pod správu Českobratrské církve evangelické, ale po velkém úbytku věřících v šedesátých letech začala zde působit Evangelická církev metodistická. Po různých opravách a majetkových problémech kostel v roce 1988 koupila pravoslavná církev, jež zde působí dodnes.

Při stavbě silnice, jež vede nebezpečně blízko kostela, se uvažovalo dokonce o jeho zboření. Naštěstí zdravý rozum zvítězil a po zajištění statiky objektu se přikročilo ke generální rekonstrukci, za finančního přispění státu, Evropské unie a věřících. Byla také zrestaurována původní ornamentální výzdoba již zmíněného Jožky Uprky a namalovány nové fresky na oltář a boční stěny.

Rozdělení církve

Po pádu Západořímské říše roku 476 po Kristu se postupně změnila situace dříve jednotné křesťanské církve. Rozdíl v postavení církve v nových státech na západě Evropy od jejího postavení v Byzantské říši způsobily rozkol – roku 1054 po vzájemné exkomunikaci svých představitelů se západní a východní křesťanstvo rozešlo.

Hlavní příčinou tohoto rozkolu byl spor o kompetence římského biskupa a názor východní části církve, že západní se odchýlila od nejstarší křesťanské tradice. Přesto je nauka pravoslavné církve v některých ohledech relativně blízká nauce římskokatolické a mezi oběma církvemi pokračuje dialog. Velký rozkol byl však fixován vývojem věrouky římskokatolické církve v průběhu druhého tisíciletí – všechna tato nová dogmata, přijatá na západě po roce 1054, jsou neslučitelná s pravoslavnou věroukou a spolu s odlišnou římskokatolickou spiritualitou brání sjednocení římské církve s pravoslavnou církví.

Po dobytí Cařihradu Turky v roce 1453 se duchovní centrum přesunulo do Moskvy. V dnešní době je patriarcha z Konstantinopole, kterou známe spíše jako Istanbul, opět nejvyšším duchovním představitelem pravoslaví.

Pravoslaví je křesťanská církev složená z více územních církví, které dohromady tvoří pravoslavné společenství. Pravoslavné církve sdílejí církevní nauku a praxi, proto se o nich hovoří jako o jediné pravoslavné církvi, i když zde samozřejmě existují různé místní tradice, zvyklosti a podobně.

Rozšíření pravoslaví

K pravoslaví se hlásí především obyvatelé Ruska, Řecka, Rumunska, Moldávie a dalších slovanských zemí, jako jsou Ukrajina, Bulharsko, Bělorusko, Srbsko a tak dále. Pravoslavní věřící, původně emigranti, však obývají i mnoho jiných zemí. Velké komunity pravoslavných věřících existují například v USA, Kanadě nebo Austrálii

Pravoslavná církev v českých zemích navazuje na tradici východního křesťanství, kterou na naše území přinesli svatí Cyril-Konstantin a Metoděj. Roku 1922 bylo pravoslaví oficiálně uznáno státem jako Československá obec pravoslavná.

Nedlouho poté byl do čela nové církve zvolen Matěj Pavlík, bývalý římskokatolický kněz, jenž spoluzakládal Československou církev, později husitskou. Tu ale taktéž opustil a jako biskup Gorazd byl nacisty popraven po vyzrazení československých parašutistů v pravoslavném chrámě v Praze.

K posílení pravoslaví došlo v roce 1947, kdy se do Československa vrátilo z Ruska asi čtyřicet tisíc Volyňských Čechů. Začátkem padesátých let komunisté k pravoslavné církvi připojili řeckokatolickou církev. Pravoslavná bohoslovecká fakulta vznikla v roce 1950 v Prešově. Po roce 1989 byly založeny čtyři pravoslavné kláštery neboli monastýry – v Mostě, Chabařovicích, Hrubé Vrbce mužské, ve Vilémově ženský.

Knězem v Mikulově

„Přišel jsem do tehdejšího Československa v roce 1990 z osobních důvodů z Rumunska. Začátky byly těžké, což vám potvrdí každý emigrant. S pomocí Boží jsem vystudoval na detašovaném pracovišti v Olomouci Pravoslavnou bohosloveckou fakultu v Prešově a od roku 2001 působím jako kněz v Mikulově,“ říká otec Flaviu Badelita.

„Většina našich věřících jsou cizinci, kteří přichází do Česka pracovat ze Srbska, Běloruska, Moldávie a Ukrajiny. K pravoslavné obci se na okrese Břeclav hlásí více než tři sta věřících. V Mikulově a okolí se jedná o věřící hlavně z Moldávie a Ukrajiny. Jelikož sem přišli hlavně kvůli materiální stránce, ta duchovní jde bohužel někdy poněkud stranou, neboť často pracují i o víkendech,“ vysvětluje mikulovský kněz.

Bohoslužby v tamním kostele jsou vedeny v češtině a mají rozjímavý charakter. Pravoslavná církev slouží bohoslužby na rozdíl od většiny katolické církve podle východních ritů (obřadů). Slovanské a řecké pravoslavné církve používají byzantský ritus.

V otázce obřadů je pravoslaví značně konzervativní. Nejčastěji užívaná liturgie svatého Jana Zlatoústého prošla od pátého století jen malými změnami. Ve srovnání s katolickou církví bývají pravoslavné bohoslužby delší, nepoužívají se při nich hudební nástroje a kněz je po většinu času k věřícím obrácen zády. To proto, že se modlí a je otočen tváří k východu, tedy k Bohu. Kromě kázání je celá bohoslužba zpívána.

„Naše církev dodržuje pevné tradice a Písmo svaté. Vycházíme z celého textu Bible, ne jako některé církve přicházející z Ameriky, které svoje učení založily jen na určitých částech. Proti druhým církvím nemám žádné výhrady, neboť každá má ve společnosti svoje místo a něco dobrého udělá,“ je přesvědčen otec Badelita, podle jehož slov pořádá ve Vilémově u Litoměřic pravoslavná církev každoroční tábor pro děti.

Tato církev v České republice dodržuje hned tři církevní kalendáře: původní, který se dodržuje v Rusku, nový, jenž je stejný jako u římskokatolické církve, a východní, kdy se Vánoce světí podle nového a Velikonoce podle původního kalendáře.

Celibát, nebo rodina?

„Každý kandidát na kněze může před svěcením zvolit mezi celibátem a manželstvím. Pokud se rozhodl pro manželství, musí se oženit ještě před svěcením a toto manželství platí po celý život, neexistuje rozvod,“ pokračuje rumunský kněz.

Budoucnost pravoslavné církve je složitější otázka. Ateistické prostředí v České republice moc optimismu nepřidá. Pokud se zde k církvím hlásí čtyřicet procent obyvatel a z tohoto počtu víru aktivně vykonává jen jedna desetina, nejsou to povzbudivá čísla.

Složitá je také otázka postoje kněží v době válek, například svěcení zbraní. „Stávalo se to i v naší církvi. Já si ale myslím, že zbraně by na světě neměly vůbec existovat. Pokud na světě bude nenávist, která je podhoubím válek, láska nezvítězí. Jak je psáno v Bibli, do druhého příchodu Krista se bude situace ještě zhoršovat, neboť vedle válek přijdou ještě horší přírodní katastrofy. Musíme ale vydržet, protože potom bude vše dobré,“ uzavírá Flaviu Badelita.

Pár desítek metrů od mikulovského kostela láká barevnými neony erotický podnik. Stačí si jen vybrat..

VLASTIMIL KLIMEŠ