Do Valtic přijel na pozvání svého vnuka, který vinný bar provozuje. „Vánoční venkovní zpívání se uskutečnilo už i loni. A mělo úspěch, lidem se to, myslím, líbilo. Nemohl jsem tak přece odmítnout ani letos. Písničkami rozdáváme jen pěkné věci, žádné škaredé,“ usmívá se sympatický devětasedmdesátiletý rodák z Čejče na Hodonínsku.
Několik desítek lidí se skleničkami vína v rukou, se svařákem, punčem či horkým čajem se pohupovalo do rytmu známých textů a melodií. Většina si jen tak pobrukovala. Na vyzvání zpěváka se lidé postupně osmělovali. Zakrátko se od baru už ozývaly hlasy většiny z nich.

Vánoce Jožky Černého se tak jako každý rok ponesou v rodinném duchu. „Těším se na ně, a ještě více se těším, až bude po nich. Doma se pořád peče a uklízí. Já se snažím ženě s pečením pomáhat, ale pokaždé mě vyhodí s tím, že pojídám. A pak, že to není dobré. Manželka si všímá, že je stále o jednu řadu méně, tak už mě hlídá a dává si na mě pozor,“ směje se šibalsky Černý, který příští týden svým zpěvem potěší ještě děti na zahradě jedné z mateřských školek v Břeclavi.

Vánoční cukroví miluje. A je jedno, o jaký jde druh. „Chutná mi všechno, jsem mlsný. Mám rád i zákusky,“ říká potichu muzikant.
Pro kapra už ho manželka nepošle
Svátky prožije v blízkosti svých nejbližších. „Celá rodina bydlíme blízko sebe, pokaždé se u někoho sejdeme. Nehoníme se, Vánoce prožíváme v poklidu a nikým se nenecháme otravovat,“ říká Břeclavan.

O štědrovečerní večeři se u Černých nejspíš bude podávat kapr. „Ovšem mě už pro něj po zkušenostech moje žena nepošle. To jsme totiž tak jeden rok jeli pro kapra a stalo se, že jsme vyjeli ráno a trošku se na zimáku zdrželi u piva. Domů jsme dojeli připití a od bláta,“ směje se při vzpomínce na rodinnou historku oblíbený muzikant.
K Vánocům a do nového roku by všem lidem popřál především hodně zdraví. „Když vidím, co se kolem nás děje, vyzval bych jen, aby se šli naočkovat proti koronaviru. My už jsme potřetí. Tím, jak se chováme, totiž připravujeme personál nemocnic o všechen ten klid, který by si na Vánoce zasloužili i oni. Dál bych lidem taky popřál, aby se nebáli jeden druhého pozdravit a usmát se na sebe, když se potkají na ulici. A vůbec jen vše dobré,“ přeje si Černý.