Okolí rybníka Vrkoče u Ivaně se na prodloužený víkend změnilo k nepoznání. Prodejci zboží všeho druhu si tu postavili stánky, kolotočáři zprovoznili své pouťové atrakce, přilehlé louky zaplnila osobní auta. Hlavní roli tu ale hráli rybáři. Každoroční výlov Vrkoče přiláká tisícovky zvědavců.

„Četností doprovodných akcí a návštěvností nemá výlov Vrkoče na Břeclavsku a Brněnsku konkurenty. Běžně nedáváme ve známost termíny výlovů rybníků. Vrkoč je výjimkou,“ řekl odborný referent Rybníkářství Pohořelice Václav Putschögl. Podle něj je dobře, že lidé mají o rybníkářství zájem. „Výlov Vrkoče pořádáme, aby se veřejnost seznámila s naší prací. Taky tady mají lidé možnost koupit si úplně čerstvé ryby,“ vyzdvihl přednosti výlovu Putschögl.

Kromě trhovních stánků a samotného zátahu v sto padesát sedm hektarů rozlehlém rybníce tu do zítřka na zvědavce čekají ukázky sladkovodních ryb.

Výlov Vrkoče si nenechal ujít ani Emil Obořil ze Slavkova u Brna. „Jsem tu už po páté, žádný rok si výlov nenechám ujít. Letos je pěkné počasí, zůstaneme s rodinou dlouho. Minulý rok pršelo. To jsme ujeli brzy,“ hodnotil.

Že návštěvnost závisí na počasí vědí i prodejci. „Když prší, obchody stojí. Pokud zůstane pěkné počasí, prodám asi dvanáct metráků ryb,“ odhadl prodejce grilovaných ryb Pavel Chromec.

Při čtyřdenním výlovu prodá dvanáct set kilo grilovaných ryb

Při slavnostním výlovu Vrkoče se neprodávají jen živé právě vylovené ryby, ale i ty určené přímo do žaludku. Pavel Chromec z Dolních Dunajovic si letos při výlovu Vrkoče otevřel stánek s rybím občerstvením již po deváté. „Jsme tady s grilovanými rybami takovou stálicí. Příští rok tu budeme prodávat určitě zase,“ odhadl prodejce.

Za čtyři dny výlovu stihne se svými pomocníky prodat na dvanáct set kilogramů grilovaných ryb. „Nabízíme kapry, candáty, amury, tolstolobiky a pstruhy. Ryby musíme předem připravit, vykuchat, naporcovat a namarinovat. Z Vrkoče jsou jen kapři a candáti. Ostatní ryby jsou přivezeny z Vysočiny,“ dodal Chromec.



Výlov si nenechá ujít ani v důchodu

Letos poprvé byl Josef Sehnalík z Pohořelic u výlovu Vrkoče jen jako divák. Od čtyřiasedmdesátého roku jako zaměstnanec Rybníkářství Pohořelice nevynechal ani jeden slavnostní výlov rybníka. Od ledna je v důchodu a na své bývalé kolegy rybáře se přišel jen podívat.

„Nenechám si ujít ani jeden výlov. Rybaření mě vždycky strašně bavilo. Jsem sice vyučený soustružník, ale rybníky jsou mé životní povolání,“ říká dvaašedesátiletý rybář ve výslužbě.

„Je dobře, že na slavnostní výlov Vrkoče přijde tolik lidí. Alespoň vidí, co obnáší práce rybáře. Dnes je pěkné počasí. Výlovy jsou ale třeba i při mínus pěti stupních. To pak na člověku voda mrzne a na oblečení se děla led. Rybařina není jen projížďka po rybníce,“ popisuje nevýhody vodního povolání Sehnalík.

Přesto ho rybníkářství nesmírně baví. „Chlapi mi říkají, ať k nim jdu na brigádu. Já se ale starám o jednadevadesátiletou maminku. Takže nemůžu. Výlov Vrkoče si ale ujít nenechám nikdy,“ slibuje věrnost bývalým kolegům čerstvý důchodce. Je až s podivem, že rybaření s prutem rybáře profesionála vůbec nebaví.