Osádku dostal z auta

Na první prosincový víkend jsem se už moc těšil. Měl jsem volno a před sebou jasný plán: Navštívit v neděli svého tátu v Moravském Krumlově a oslavit s ním jeho narozeniny. Venku pořádně mrzlo a tak jsem jel opatrně. Cesta příjemně utíkala. Blížil jsem se k Hostěradicím na Znojemsku. Na silnici byla uježděná vrstva sněhu s posypem. Najednou jsem v mírné zatáčce uviděl v příkopu malé červené auto. Bylo převrácené na střechu. Kolem projížděla auta, ale nikdo nezastavil. Okamžitě mi jako policistovi blesklo hlavou, že tam můžou být zranění, kteří potřebují pomoc. V autě jsem našel dva lidi.

Dvojice byla v šoku. Odepnul jsem jim pásy a oba sem pak zadní částí opatrně vytáhl ven. Pak zastavili další řidiči a společně jsme auto vrátili na kola. Když přijela záchranka, pokračoval jsem v cestě.

Miroslav Burger, Hustopeče

Ironman nabídl ruku

Byl to můj druhý závod legendárního Ironmana na Havaji. Abych se mohl v říjnu letošního ročníku zúčastnit, týdně jsem trénoval patnáct až dvacet hodin. Naštěstí jsem měl podporu rodiny.

Čtyři kilometry plavání, 180 kilometrů jízdy na kole a maratonský běh s cílem v Koně. To je extrémní porce zátěže. Zvlášť v sedmatřiceti letech.

Letos jsem zažil něco velmi emotivního. V posledních desítkách metrů běhu jsem byl už na pokraji sil. Všiml jsem si závodnice, která se potácí po trati a naráží do plůtku, který odděluje diváky. Nabídl jsem jí ruku a ona po mně sáhla. Prostě jsem ji vzal a šli jsme vstříc cílové bráně. Dokázali jsme to. Kanaďanky Kimberly Fabianové se pak ujali zdravotníci.

Marek Svoboda, Hustopeče