Vzpomínka na zemřelé dcery a syny národa patří ke kulturním projevům vzdělaného, morálně vyspělého člověka. Této vzpomínce věnujeme první neděli listopadovou.

V ní tisíce svící se rozzáří v zahradách pokoje a tisíce srdcí, která poznala hořkost a bolest z rozloučení, tu zesmutní.


V němém zadumání stojíme nad hroby svých drahých a nám nejmilejších, zrosené oko mlhou se zatápí a my tu vzpomínáme na vás, kteří jste odešli s prokvetlými vlasy po dlouhém, plodnou prací vyplněném životě.

Na vás, kteří odešli jste náhle a nečekaně, kdy nadějný váš život násilně byl přerván jak květ utržený v nejkrásnějším máji.

Naše vzpomínky patří i vám, padlí hrdinové posledních válek, kteří jste položili daleko od domova své životy.

Vzpomínka na vás zůstane v našich srdcích stále tak živá a svěží, jako ty kytice bílých chryzantém, které dnes klademe na vaše hroby.

A pro vaše veliké oběti tu slibujeme, že práce a životy nás živých budou směřovat k tomu, aby už nebylo na světě válek, aby už nebylo slz a bolesti z rozloučení.

VLADIMÍR MIKULICA