Na počátku devadesátých let Chudík recitoval na břeclavské Základní umělecké škole. „Tam jsem ho oslovil poprvé a vyprávěl mu o sólových sborech, které vedu. Pozval jsem ho na naše vystoupení v Rakvicích a on souhlasil," popisuje Peša jejich seznámení.

Herec si rakvické publikum získal. Celý večer lidi bavil. Recitoval, vyprávěl, ale zároveň nechal vyniknout děti ze sboru. Tehdy si s Pešou vyměnili korespondenční adresy.

Na večeři Chudík zavítal do jedné z rakvických domácností. „Velmi ho poté nadchl ranní pohled na Dyji," tvrdí učitel hudby.

Peša byl překvapený, když našel ve schránce první dopis ze Slovenska. „Potěšilo mě, že nezapomněl," přikyvuje. Od té doby si pravidelně vyměňovali přání k narozeninám, Novému roku, a dalším příležitostem. „K dopisům jsme přikládali také verše, nebo celé básně," líčí Peša. Podle něj k sobě našli vzájemnou důvěru.

Herec Břeclavsko po letech navštívil znovu, když přijal pozvání na křest knihy základní umělecké školy v Rakvicích i a na výročí školy Dukelská v Břeclavi. Setkal se s dětmi a vyprávěl jim o svém povolání. Ten den byl také hostem radia. „Myslím, že poprvé přijal pozvání do našeho kraje jen ze slušnosti, ale vrátil se, takže to pro něj muselo něco znamenat," zamýšlí se Peša.

Tvrdí, že Chudík vystupoval stejně, jak na to lidé byli zvyklí z televize. „Primář Sova. Ušlechtilý, milý a moudrý. Nikoho neodmítl, každému se podepsal a s každým se vyfotil," vzpomíná hudebník.

V jednom z dopisů Chudík vyjádřil, že pro něj bylo radostí navštívit Břeclav a její okolí. A nezapomněl ani na obyvatele. „Mám na vás velmi pěkné vzpomínky," napsal.

LENKA NEJEDLÍKOVÁ