Přílet papaže Benedikta XVI.

Po jeho mši zase vystoupil Dětský soubor Kyjovánek. Se zájmem si Benedikt XVI. poslechl mikulčickou Cimbálovou muziku Slovácko mladší, která region Slovácka reprezentovala. A právě jeho primáš Petr Marada se s námi podělil o své dojmy.

Papeži Benediktu XVI. jste zahráli dvě písně. Jak jste je vybírali?
Měla to být píseň typická pro jižní Moravu. Zároveň píseň, která by nebyla zavádějící, protože jsme měli vybranou například píseň Pijme, vínečko, která má poměrně zbožný text, a to: Pijme, vínečko dobré je dobré a kdo že nám ho naleje? Svatý Jan a požehná nám ho Kristus Pán. A když jsme tuhle píseň zkoušeli, přišel za námi člověk z prezidentské kanceláře a řekl: Nic o víně. Takže jsme museli zvolit nějakou neutrální písničku.

Na jaké písničky tedy padla volba?
Zvolili jsme V širém poli studánečka, kterou jsme nezpívali, ale jen hráli. A na to jsme navázali verbuňkem. Ono těch písní s neutrálním textem totiž není moc. Buď je to o milování, nebo o víně, nebo o vojně. Takže vybrat něco neutrálního a přitom známého bylo těžké.

Verbuňk jste zvolili který?
Jede šohaj z Vídňa. Chtěli jsme dát Jede šohaj z Říma, ale to by asi nebylo moc vhodné…

Papež Benedikt XVI. ale nebyl první velká osobnost, které jste hráli. Hráli jste například Heleně Vondráčkové. Jak jste to vnímali vy sami?
Byl to obrovský zážitek. Pan prezident s chotí se u nás zastavili společně s jeho tajemníkem. Představil nás, jako že jsme typická cimbálová muzika pro tento kraj. Bylo tam ale velice málo času. V širém poli studánečka jsme začali hrát na pokyn. Když jsme začali zpívat Jede šohaj, tak už byl papež v půli cesty a zastavil se, až pak nastoupil do papamobilu. Takže nám vlastně počkal, až dohrajeme. Zážitek to byl veliký. Velká čest.

Myslíte, že se mu váš výstup líbil?
Díval se se zájmem. Prý je výborný pianista. Určitě má hudební sluch.

Před samotným vystoupením byla cítit nervozita?
To víte, že ano. Navíc bylo kolem hodně bezpečnostních opatření. Hlavně tam ale byla ta úcta, respekt. A ty jeho oči.

Byly něčím zvláštní?
Šla z něj hrozná pokora, vyrovnanost, klid. Bylo to neuvěřitelné.

Jen tak odhadem. Jak daleko od vás papež stál?
Tak metr?

Tak to je krásné.
To je právě to.

Měli jste během dne víc vystoupení?
Ne, byli jsme jakoby ukázka toho, co na Moravě je. Že cimbálka patří ke krojům a že je to pro jih Moravy typické. Byla to objednávka z prezidentské kanceláře.

Jak na vás v kanceláři prezidenta došli?
Pro pana prezidenta jsme hráli, když byl v hodonínských lázních. Tam se u nás zastavil. To jsme mu hráli už podruhé. Poprvé to bylo, když byl u nás v Mikulčicích. Tam to bylo hodně velké. Kdežto teď stál u nás u cimbálu. Mimochodem pan prezident je zase výborný harmonikář. Tam se mu to líbilo. Zastavil se u cimbálu. Tajemník vycítil, že se mu to líbilo a vzal si na nás kontakt.

Účastnili jste se i mše?
Na tu už jsme se potom nedostali. Byla to daň za to, že jsme hráli první. Potom jsme už stáli jen vzadu. Atmosféra tam ale byla výborná. Měli jsme vstupenky do VIP. Než bychom se tam ale promačkali, tak by byla půlka pryč. Emotivní prožitek byl ale velký. Nejsem moc nakloněný těmto masovým akcím, musím ale říct, že to byl velký zážitek. Ta masa lidí, pokra, když biskup řekne sto dvaceti tisícům lidí, že se během mše nebude mávat vlajkami a v momentě je hrobové ticho. To je neuvěřitelně.

Fotogalerie tuřanského letiště v době příprav ke shlédnutí zde