Pulsní oxymetr pořídila před dvěma lety obec Týnec za devadesát čtyři a půl tisíce korun z veřejné sbírky. Sářina matka ale tvrdí, že oxymetr je poruchový. „Už pětkrát jsem jej reklamovala. Opravili ho, ale po chvíli se problém zase opakoval,“ uvedla Kališová.
Po prodejci zdravotní techniky chce peníze za oxymetr zpět. Nový už nechce. „Už jim po zkušenostech nevěřím a chci si vybrat jinou firmu,“ dodala maminka. Společnost ale peníze vrátit nechce.

Podle Kališové nastává problém, když vypne proud. Přístroj má záložní baterii, která má fungovat ještě hodinu a půl. Ve skutečnosti prý ale běží jen dvacet minut. Navíc se nespustí alarm, který má na výpadek upozornit. „Kdyby se to stalo třeba v noci, Sára už by se ráno nemusela vzbudit,“ tvrdí maminka. Zatím na noc pořídila alespoň jeden levnější oxymetr od jiného prodejce.

Starostku Týnce Hanu Zoubkovou potíže rodiny Kališovy mrzí. „Sbírku jsme založili proto, abychom malé Sáře pomohli. Teď se bojíme, aby lidé kvůli této výjimečné situaci ve sbírku neztratili důvěru,“ řekla Zoubková.
Ona sama se teď snaží s firmou, od které Kališovi oxymetr mají, komunikovat. „Ráda bych také získala názor nějakého odborníka. Obě strany se na tu záležitost dívají různě a je v tom spousta emocí,“ podotkla starostka.

Dvě odsávačky pro Sáru Kališovou z výtěžku Tříkrálové sbírky 2007

Už bezmála tři roky bojují manželé Kališovi z Týnce o život své dcerky Sáry. Lékařská zpráva se slovy spinální svalová atrofie jim změnila život. Jejich holčičce odumírají buňky v těle a tím ochabují svaly. Nemoc je zatím neléčitelná, Kališovi přesto usilují o to, aby se jejich holčička cítila co nejlépe. Věnují jí nepřetržitou péči a desítky tisíc korun měsíčně na léky, přístroje a vybavení. Pomocnou ruku teď rodině podaly stovky lidí z Břeclavska, kteří v lednu vhodili do kasičky koledníků alespoň drobnou minci. Za část z výtěžku tříkrálové sbírky pořídila břeclavská charita holčičce životně důležité přístroje. Dvě odsávačky v hodnotě více než dvaceti tisíc korun které jí usnadní dýchání.

Břeclavská charita malou Sáru vybrala mimo jiné proto, aby podpořila rodinu, která holčičce věnuje maximální péči. „Bez pomoci, jako je tato, by Sára strávila celý svůj krátký život v nemocnici, se stálou podporou životních funkcí. Život v kruhu rodiny je pro ni úplně jiným životem,“ vysvětluje ředitel břeclavské oblastní charity Josef Gajdoš. Kromě velkého nasazení všech členů rodiny je péče o dvouletou holčičku náročná i po finanční stránkce. „Zdravotní pojišťovny, ani jiné finanční zdroje, nehradí spoustu potřebných přístrojů a léků,“ podotýká.

Přístroj, který charita včera rodičům Sáry přivezla, potřebuje holčička dvacet čtyři hodin denně. „Bez ní by se malá neobešla,“ potvrdila její maminka Alena Kališová. „Když nám z charity zavolali, jestli pro Sáru něco nepotřebujeme, ani na chvilku jsem se nerozmýšlela, co by to mělo být. Nic jiného než odsávačka není pro Sáru tak důležité. Ta, kterou používáme už přes dva roky, pomalu dosluhuje. Navíc musím přístroje pořád stěhovat z místnosti do místnosti, podle toho, kam chci zrovna Sárinku přenést. To také není jednoduché. Hlavně to musím zvládnout časově, aby se mi mezitím, než přenesu přístroj po přístroji, neudusila," vysvětluje.

Nečekaný dárek udělal Kališovým dvojí radost. Uleví holčičce a také napjatému rozpočtu rodiny. Kališovi musí totiž na péči o holčičku vynaložit měsíčně bezmála sedmdesát tisíc korun. Na léky, které vyjdou asi na polovinu této sumy, pojišťovna nepřispívá ani korunou. Kališovi přitom nejsou jedinou rodinou, která bojuje s penězi. Podobně jsou na tom rodiče všech dětí, které mají stejné postižení jako Sára. Stát jim měsíčně přispívá pouhé tři tisíce korun. Takto postižené děti jsou do tří let zařazeny do prvního stupně postižení, tedy do nejlehčího. A to i přesto, že nedokážou samostatně udělat vůbec nic. "Sárinka se nehýbe, nemluví, nedokáže polykat, krmíme ji přes sondu do bříška, nesedí, neudrží hlavičku," popisuje Alena Kališová stav své dcery. "Přesto je moc šťastná, mentálně je úplně v pořádku a dokonce i bystřejší než jakékoli zdravé dítě. Drahé léky jí zlepšují hybnost, i když jen minimum. Ale i za to jsme moc vděční. Hlavně že žije a je s námi doma," tvrdí.

Z veřejné sbírky, kterou pro rodinu Kališových uspořádala obec Týnec, už se pro Sáru podařilo získat více než milion korun. Sbírka, která může trvat pouhé tři roky, však za pár měsíců končí. „Zbývají v ní peníze na léky, které vydrží už jen asi čtyři měsíce,“ potvrdila Sářina maminka. Co bude dál, zatím netuší. „Poradili nám, abychom se obrátili na nějakou nadaci, která by nám mohla pomoci,“ vysvětluje Alena Kališová, která se už naučila ve finanční nejistotě žít. „Přestávám se dívat na každou korunu. Chci malé dopřát to nejlepší,“ říká odevzdaně.

Osud rodin s postiženým dítětem ji však trápí. „Každá z těch rodin shání peníze, kde se dá. Připadá mi to až trapné, že rodiče musí pořádat veřejné sbírky, aby jejich dítě žilo,“ popisuje hořkou zkušenost Alena Kališová, podle níž by mělo být samozřejmostí, aby se stát staral o postižené děti o něco lépe.