„Loni jsme udělali rekord a nevím úplně přesně, jestli ho někdo překonal. Letos jsme se ale rozhodli, že uděláme jen symbolickou ze šestnácti prutů. Ve výsledku bude mít deset až patnáct metrů. Uvidíme, jak dlouho nás to bude bavit,“ říká Sláma s úsměvem i za kamarády z němčičské chasy.

Pracují na dvoře kulturního domu, kde mají několik pozorovatelů. Ačkoliv vypráví, že pletení mohutné pomlázky není nijak fyzicky náročné, bez napjatých svalů by nevznikla. „Není to nic těžkého. Když se člověk naučí dělat malou pomlázku, u velké postupuje téměř stejně,“ přikyvuje Sláma, zatímco jeho parťáci přidávají velikonočnímu dílu další kus.

Na pruty chodí několik týdnů před svátky. Mají své oblíbené místo. Své vrby, bez kterých by se neobešly.

Němčičský stárek dokonce líčí, že kvůli zálibě vysadili i nové. „Pruty jsme měli namočené ve vodě. Zatím se nelámou, takže je to dobré,“ tvrdí Sláma, jenž oceňuje také chasy z okolí.

Připomíná, že i ony pletou rozměrné pomlázky. „Jsou třeba z osmi prutů a mají kolem pěti metrů,“ odhaduje.

Letos se do práce, při níž není nouze o zábavu či kapku něčeho ostřejšího, pustil už zhruba posedmé. S kamarády navazuje na snahu předchozí generace. „Jestli mě poslouchají? Jak kdy. Po pauzách na pití už moc ne,“ dodává Sláma se smíchem.

V pondělí se pak společně vydávají po vsi. Jak říká stárek, projdou celou dědinu, aby obří pomlázkou vzali všechny děvčice z chasy.