Podaly si ruku, políbily se a popřály si hezké Vánoce. „Jejich příběh si budu asi pamatovat do konce života," poznamenala vedoucí azylového domu v Břeclavi Veronika Heklová.

Mluvila o padesátnicích Julii Kotlárové a Martě Suché. Dvojčatech, které se dostaly ze svízelné životní situace a které čekají vůbec první Vánoce prožité v soukromí. „Dosud byly vždy ve větších kolektivech, ať už v dětském domově, ústavu sociální péče nebo u nás na azylovém domě," říkala Heklová.

Obě ženy mohou těžko skrýt, jak moc se těší. Ačkoliv jsou v pronajatém bytě už déle než rok, samostatně si vánoční svátky užijí až nyní.

S cukrovím.

S pohádkami.

A jedna s druhou.

„Je to krásné, určitě lepší než v minulosti. Byly jsme v ústavu, kde byly hrozné podmínky," tvrdí Julie Kotlárová. V roce 2010 se společně se sestrou dostala do azylového domu, kde strávily tři roky.

„Měla jsem deprese"

Když přišly, tížily je statisícové dluhy a exekuce. Částečně kvůli důvěřivosti, které zneužili jiní, ale také kvůli vlastním rozhodnutím. Půjčky jim nakonec zcela rozbouraly jakékoliv hospodaření.

„Pomohly jsme jim s rozvržením splátek. Teď už to mají za sebou. Jinak by se do pronájmu nastěhovat nemohly," líčila vedoucí.

„Pánbůh zaplať," přidala se ihned Kotlárová.

„Měla jsem z toho hrozné deprese, hodně jsem to oplakala," přikyvovala také Suchá. Dárky pro blízké už mají pohromadě. A ten pro sebe také. Koupily si novou mikrovlnou troubu, ta stará dosloužila. „Moc jsme si ji přály. Používat ji ale budeme až po Štědrém dnu," upozornila Suchá s úsměvem.

Její sestra je pravidelnou návštěvnicí poštorenského kostela. Na mši svatou se vydá také odpoledne 24. prosince. Uvidí se tak se známými, s nimiž se stýkaly ještě v dětském domově. „Tehdy nám ale kontakt zakázaly, protože chodily do kostela. To se za komunistů moc nesmělo," vyprávěla Kotlárová.

Po návratu z kostela čeká na ženy štědrovečerní večeře v podobě smaženého kapra a bramborového salátu. „A určitě se budeme dívat na Tři oříšky pro popelku, bez těch by to nešlo," pokračovala Kotlárová.

Sestra ji vzápětí doplnila: „Dívat se chceme rovněž na Dobrého vojáka Švejka, u toho se vždy hodně nasmějeme. České komedie máme v oblibě," mínila Suchá.

Aby přijel syn

Když mají ženy vyslovit největší přání, marně by v něm člověk hledal zmínku o mobilu, tabletu nebo lyžích. Chtějí do domu s pečovatelskou službou, kam si podaly přihlášku už před několika lety.

„Potřebují nad sebou nějaký dohled. My to nad rámec své práce děláme terénně. Hlavně kvůli tomu, že jsme jim pomohli z exekucí a známe jejich příběh. Kdybychom to měli dělat u každého klienta, nezvládali bychom to. Holky nás o to požádaly," sdělila Heklová.

Ženy přiznaly, že kromě toho by si přály ještě jednu věc. Aby se s nimi setkal syn Kotlárové. Ten žije a pracuje v Bratislavě. „Napíšeme si nebo zavoláme. Osobně jsme se ale neviděli devět let. V létě jsme byly na Slovensku na dovolené, ale nepřijel za námi," klopila zrak mužova matka.

Třeba Ježíšek naslouchá.