Redakci Deníku Rovnost se podařilo s ním spojit. „Hacker nerovná se automaticky zlý člověk, který chce ublížit těm okolo, nabourat jejich bankovní účty a vykrást je. V téhle kybernetické válce jde o to, abychom převzali řízení nad systémy, které Rusové používají,“ zdůrazňuje hned na úvod mladý muž, který z pochopitelných důvodů nechce zveřejnit svoje jméno. Redakce jej však zná.

Jako příklad uvedl aktuálně odstavené satelitní špionážní systémy. „Rusové je sice mají, ovšem nemohou je používat. Neovládají je. Ovládá je skupina hackerů. Tyto systémy jsou tedy Rusům k ničemu, protože z nich nemají žádná využitelná data. Stejně dobře to lze vysvětlit i na případě ze života. Téměř každý má doma chytrou televizi připojenou k internetu. Já se do ní nahackuji přes internet, modifikuji ji a tím jí zakážu, aby se zapnula nebo aby se třeba každou minutu po zapnutí vypínala. Takové zařízení je pak uživateli k ničemu. Sice ho neodstavím z provozu, ale jeho užívání znepříjemním,“ přibližuje hacker.

Kolik lidí z České republiky se do kybernetické války zapojilo, netuší. A ani to nikdy vědět nebude. Hackeři spolu sice komunikují, ovšem přes speciálně šifrované weby. Stejně tak jsou šifrované i adresy míst, ze kterých pracují. Takzvané VPN sítě. „Nesednu si doma k počítači a nezačnu se hned do něčeho nabourávat. Do pár minut by protivník přesně věděl, odkud jsem. Musím skrýt svou identitu. Dostat se do hackerské skupiny znamená připravovat se přes takzvané anonymizéry. Vytočím si tedy kupříkladu VPN síť někam do Ruska nebo do Číny. Stále je i v Rusku spousta veřejných anonymizérů, které ještě fungují,“ vypráví muž.

Cílem hackerů je laicky řečeno útočit na systémy a hledat v nich bezpečnostní díry. „Jakmile takovou díru najdu, snažím se nejprve převzít ovládání systému, abych ho měl plně pod kontrolou. Tohle je práce profesionálních hackerů. Ti posléze předají informaci o tom, jak na cíl útočit, skupině. Já potom tyto hotové skripty vezmu a začnu útočit. Z devadesáti procent nám jde o to, abychom jako hackeři přetížili systém tak, že zkrátka přestane fungovat. Přehltíme linky a ony se sesypou. Říká se tomu denial of services,“ vysvětluje hacker.

Častým cílem jsou v kybernetické válce informační weby. „Hackeři zaútočí na nějaký informační server, který používá hodně lidí v zemi, kteří zde mají založené emailové schránky. Ty rázem nemohou používat a komunikovat spolu,“ říká mladý muž.

Když se rozhodoval, jestli se stane virtuálním vojákem v kybernetické válce, nezaváhal ani na chvíli. „Nebezpečné je vše, ovšem tím, jak jsou kanály, které používáme, šifrované, by se Rusové museli zbláznit, kdyby se nás snažili dohledat,“ zmiňuje.

Ze svého okolí ví o spoustě lidí, kteří se do virtuálního boje proti Rusku pustili. On osobně není součástí známé skupiny Anonymous. Ví však, že její sítě sahají i do České republiky. „Vím o jednom. Nevím, odkud ten člověk přesně je a jak se jmenuje. Ale vím, jak ho zkontaktovat,“ poznamenává hacker z Moravy.

Na rozdíl od profesionálních hackerů mu kybernetická válka nevezme čtyřiadvacet hodin denně. „Nejtěžší je najít slabinu systému. Já už v podstatě jen využívám toho, co špičkoví hackeři našli. Samotný útok je pro mě tedy relativně jednoduchý,“ popisuje muž.

Hackery se podle něj v České republice poměrně nedávno stali i sami obyvatelé. A to, aniž by o tom věděli. „Bylo to při sčítání lidu. Tehdy v našeptávačích špatně fungovalo vyhledávání ulic a měst. No a lidé už jen běžným používáním systém zahltili tak, že v něm ostatní nemohli pracovat. Tehdy šlo o velkou chybu programátorů, kdy chyběla optimalizace, a systém se tak přetížil. To je vlastně základ hackerství,“ usmívá se Moravan.