Glos: Průšvihy? Úkol vyrobit rajčatové víno

Vinař a šlechtitel Lubomír Glos z Moravské Nové Vsi proslul jako autor ceněné odrůdy Cabernet Moravia. Vyšlechtil ale také například modrou Fratavu. Začínal v zemědělském družstvu v Moravské Nové Vsi, kde se vínu věnoval dvacet let. Deset let působil v břeclavském družstvu. Od roku 1992 hospodaří samostatně, společně se synem.

Vinařství Glosovi obhospodařuje v součtu šest hektarů vinic. Největší plochu tvoří Cabernet Moravia. Rodinné vinařství vyprodukuje ročně pětadvacet až třicet tisíc lahví vína a nevyhýbá se ani specialitám v podobě ledových vín. Už šestasedmdesátiletý vinař slaví úspěchy i na výstavách, například na prestižní mezinárodní akci AWC Vienna získal loni dvě zlaté medaile, a to za Muškát moravský a Chardonnay, výběry z cibéb. Lubomír Glos je ženatý, vychoval tři děti a dnes se těší ze šesti vnuků.

Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?
Pocházím z vinařské rodiny, všichni strýci se zabývali vinařinou. Jaroslav Sečkář byl dokonce v Moravské Nové Vsi školkař, už za první republiky dělal sazenice. Jako kluci jsme ve vinohradě, který měl na starosti, běhali. K vinařství jsem měl proto odmala velmi blízko.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?
V první řadě je důležitá kvalitní surovina, dobré hrozny. Nezbytností je redukce sklizní, u nás jsou výnosy stále moc vysoké. Všude v zahraničí jsou podstatně nižší, čímž stoupá kvalita vína. Velmi důležitá je ale také čistota při výrobě vína a uplatnění nejnovějších technologických poznatků.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?
Těžko říci jediné. Hlavně je potřeba sledovat směr, který se vinařství ubírá, zkoušet nové technologie a podle toho reagovat. Dobré je prostě udržovat si přehled, co se kolem vinařství děje, navštěvovat špičkové vinařské podniky v zahraničí a podobně.

Kolik vína denně obvykle vypijete?
Nevypiji nic, já jen koštuji. Na pití by mně játra nestačila. Z mé profese vyplývá, že je nutné vína pravidelně kontrolovat, ochutnávat. Když jsem třeba na Valtických vinných trzích a podobných akcích, tak někdy překoštuji padesát i více vzorků. Ale ne že bych je vypil. Naopak při práci ve vinici obvykle nekoštuji nic. Organismus si musí od vína i odpočinout.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?
Největší uspokojení jsem zažil, když mi prošla odrůdovými zkouškami odrůda Cabernet Moravia. To byl rok 2001, kdy byla oficiálně povolena. A my jsme mohli na lahve konečně lepit etikety. A průšvihy? Za totality byly různé. Například v roce 1985, když ve vinohradech všechno pomrzlo, jsem dostal jako stranický úkol výrobu rajčatového vína.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?
Jednoznačně vyšlechtění odrůdy Cabernet Moravia. Různých medailí, diplomů i šampionů jsem posbíral za celý život tolik, že by z toho mohlo být někde muzeum. Člověka ale ještě více potěší, když se podaří vytvořit něco nového, ujme se to a konzumentům se to víno líbí.

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných o­drůd?
Co se týče pěstování a výroby vína, jako šlechtitele mě zajímají i jiné odrůdy. Zkouším různý sortiment, třeba z Francie, Španělska i dalších zemí. Mnohé odrůdy se ukazují velmi zajímavé, mohly by obohatit moravský sortiment. Co se týče technologie, můžeme jít s moderními trendy, ale neměli bychom zapomínat, že bychom měli vyrábět vína s charakterem našich půd a klimatických podmínek. A nedělat z vína uniformní nápoj.

Kterého z vašich konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?
Nejvíc pana profesora Krause. Když jsem přišel do Lednice, kde jsem působil dva roky ve škole, začali jsme spolupracovat a tato spolupráce trvá dodnes. Jak po stránce šlechtění a výzkumů, tak i agrotechniky nebo zkoušení různých novinek. Navíc si rozumíme i v osobní rovině.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?
Syn v mé práci pokračuje a vnuk, pokud ho to bude bavit, může převzít štafetu po něm. S nůžkami už běhá a ve vinohradě také pomáhá, tak doufejme, že to zůstane v rodině.