Redaktoři Nového života položili stejný dotaz stovce obyvatel. Mnozí se v reakcích rozcházeli. Právě foklor, a stejně tak například blízkost památek nebo kulturní akce, dostal však pomyslných hlasů nejvíce. „Taky se mi líbí programy o nedělích. Ať už před kulturním domem Delta nebo dříve před kinem,“ doplnila Dana Růžičková s poukázáním na pravidelné letní koncerty či divadla. S žánrově rozmanitými událostmi ale nezahálí ani nadšenci v tamním klubu Piksla či areálu Cyklosféra pod zámkem.
Celoživotního folkloristu Jaroslava Švacha, jenž ve městě učí cennému umění, výsledek nepřekvapil. Folklorní tvář Břeclavi je podle něj ojedinělá. Všechny tři okrajové části města si žijí tak trochu po svém. Se svými sbory, se svými hody. „Síla je díky bohaté tradici. Nositeli jsou zejména soubory. Už to není tak jako kdysi, že se zájem o folklor přenášel z rodičů na děti. Břeclav má takzvaně organizovaný folklor na vysoké úrovni,“ řekl Švach.
Věří, že si obyvatelé města od řeky Dyje tradici zachovají také v dalších generacích. Mezi mladými vidí nadšení i jejich dostatečný počet. „O osud folkloru se obávali lidé už v minulém století. On přitom stále žije.
Všimněte si třeba patnácti nebo šestnáctiletých lidí. Mnozí mají nadšení pro hody a další akce. Takto autentický folklor není nikde jinde než v této části jižní Moravy. Jiné už je to například v okolí Uherského Hradiště. Tam události organizují hlavně soubory, kdežto u nás jsou to chasy. Svou má Stará Břeclav, Poštorná i Charvátská Nová Ves. Folklor tady pořád ještě žije sám,“ dal se Švach do vyprávění.
Mezi lidmi boduje rovněž blízkost památek. V oblibě je především poštorenský kostel a někdejší lovecký zámeček Pohansko, kam v sezoně pravidelně míří tisíce návštěvníků. Domácích i turistů. Láká je jak lichtenštejnská stavba, tak vzácná příroda v jeho okolí. Mnozí přijíždějí na kolech, jiní vyráží po svých. Zástupci města se rovněž snaží o „oživení“ zámku v centru, přístupná je však pouze věž sloužící jako vyhlídka.
Břeclav je také pro mnohé odrazovým můstkem pro atraktivnější Lednici nebo Valtice.
Při odpovědích si redaktoři Nového života opakovaně vyslechli také dostupnou přírodu. Tou je pro řadu Břeclavanů Kančí obora za zimním stadionem nebo Boří les směrem k Valticím. Předseda Ardei Břeclav, základního článku Hnutí Brontosaurus, Martin Václavík ale vidí v přístupu k přírodě mezery. „Břeclav je obklopená ohromnými lesy. To je pro lidi příroda. Tam chodí na výlety, procházky. Jenomže pak je ještě zeleň na poli a hlavně v zástavbě. Té postupně ubývá, protože je přestárlá a musí se z bezpečnostních důvodů odstraňovat. Zároveň se nová vysazuje, ale otázka zní, jestli je jí dostatek a zda se o ni dostatečně staráme,“ zamýšlel se Václavík.
Centrum města je pro něj královstvím betonu, budov a parkovišť. Nejhorší situace je kolem náměstí a blízkých supermarketů. Stejný názor má i Břeclavanka Dana Růžičková. Posteskla si především nad pokácenými stromy u koryta Dyje.
Podle opozičního zastupitele Richarda Zemánka mají být Břeclavané i přes vyřčené výtky na co pyšní. „Město má navíc dobou dopravní dostupnost,“ zmínil Zemánek s odkazem na přímé spoje do Brna, Prahy i několika velkých měst za hranicemi. „Navíc každé město, které je na řece, má výraznou dominantu. Věcí, na které můžeme být pyšní, je v Břeclavi více,“ dodal. Vypíchnutí folkloru očekával, stejně jako slova o přírodě.
LUKÁŠ IVÁNEK
ADAM PAVELKA
