Nyní žije s rodinou poblíž vrchního velitelství spojeneckých sil, které má sídlo v belgickém městě Mons. I jeho jednotku a veřejné koncertování zasáhla koronavirová krize, a tak se některá vystoupení přesunula na internet.

K nedávnému výročí vzniku Československa Damborský natočil pro SHAPE International Band video, kde na pět různých trumpet zahrál celosvětově známou Vejvodovu polku Škoda láska o níž generál Dwight Eisenhower údajně prohlásil, že pomohla Spojencům vyhrát druhou světovou válku. „Většina kolegů skladbu zná, avšak pod názvem Beer Barrel Polka nebo Here Comes the Navy. Nejsem si jistý, jestli věděli, že je to původně česká písnička, každopádně po mojí nahrávce to už vědí,“ usmívá se vojenský hudebník.

V současné době má orchestr evropského velitelství NATO jednadvacet členů, kromě Damborského jsou to všechno Američané. Bigband reprezentuje hlavně éru osvobození Evropy za druhé světové války. „Základem repertoáru jsou nejrůznější americké skladby z té doby, třeba od Glenna Millera či Dukea Ellingtona. Důležité jsou také ceremonie. Jsou státy, k jejichž poctě či uvítání delegací hrajete častěji, ale musíte být připraven zahrát pro všech třicet států NATO minimálně jejich hymny a vojenské signály,“ povídá.

Potěšil Pattonova vnuka

Při koncertu k 75. výročí bitvy v Ardenách se v zaplněné arlonské katedrále setkal s vnukem slavného amerického generála Pattona.

„George Patton Waters byl potěšen, že český vojenský hudebník je součástí amerických kolegů v SHAPE International Band a zmiňoval, jak rád jezdí do Plzně. Dokonce bylo domluveno, že letos na konci června přijede orchestr zahrát do Prahy na ambasádu USA, ale pandemie to zhatila,“ lituje nadrotmistr.

Zdroj: archiv M.Damborského/ SHAPE

Damborského ohromila také atmosféra při koncertu v Nizozemsku k příležitosti výročí válečné operace Market Garden z roku 1944. „Byla tam ohromná spousta dobové techniky, uniformovaných nadšenců a setkali jsme se s americkými veterány, kteří se přímo této operace zúčastnili,“ vzpomíná trumpetista.

Jako jeden z lídrů orchestru kolegy učil i hudebnímu přednesu tradiční moravské dechovky, třeba u některých vojenských pochodů. „Nejsme vychováváni jako Američané k velké sebedůvěře, takže jsem nejdřív trochu bojoval s tím, že já – moravský kluk, přeci nebudu říkat jak co hrát profíkům z USA, kteří na bigbandové hudbě vyrostli. Pak je příjemné zjistit, že nejste jen do počtu,“ vypráví.

Dřevěný betlém Víta Martince z Břeclavi má už čtrnáct figur. Jsou v životní velikosti. Před svým domem muž chystá jesličky pátým rokem vždy k první adventní neděli.
Video: Starou Břeclav o Adventu zkrášlí dřevěný betlém Víta Martince

Do české armády nastoupil před čtyřmi lety. „Moje manželka je také hudebnice, tak jsme po založení rodiny nechtěli oba po nocích koncertovat po divadlech. O službě u armády rozhodly i peníze. Kultura je v České republice podhodnocená a nástupnímu platu vojáka z povolání se nabídka z divadla nevyrovnala,“ zmiňuje.

Působení v zahraničí bere Damborský jako další příležitost. „Mám rád výzvy. Před armádou jsem byl většinou muzikant na volné noze. V Belgii se navíc děti naučí cizí jazyk a poznají jiné prostředí, “ říká.

Před svou zahraniční hudební misí musel znovu projít fyzickými zkouškami, psychotesty a požadavkem byla také zkouška z angličtiny. „Konkurz nebo výběr provádí každá armáda členského státu NATO dle svých pravidel. Nechybí bezpečnostní prověrka, různá vojenská školení a dokonce národní příprava před vysláním do vojenské mise, protože jsem pořád i voják z povolání a mě může armáda využít k těmto účelům,“ vysvětluje.

Práce je mu koníčkem a životní náplní. „Dělám, co mě baví. Ovšem jako muzikant se musím udržovat na vysoké úrovni. V SHAPE International Band se cvičí interpretace do detailů, hodně natáčíme a pořád se pozměňuje repertoár. Denně hraju minimálně čtyři hodiny, když ale zkoušíme větší část dne, protáhne se to i na osm hodin,“ přibližuje Damborský.

Lužní lesy. Ilustrační foto
Hospodáři se shodli s ochránci ohledně Soutoku. Dají šanci dubu a lesy prosvětlí

Udržování se v „hudební“ kondici přirovnává k profesionálnímu sportu. „Nátiskové svaly v oblasti rtů a obličeje, které se aktivně formují při hře na trubku, jsou svaly jako každé jiné a potřebují rozehřát a připravit na práci. V tomto ohledu je vlastně profesionální hudebník, samozřejmě ať už hraje na jakýkoliv hudební nástroj, srovnatelný s profesionálním sportovcem, který také neustále trénuje pro zlepšení své kondice. Například při pietním aktu, kde čestná stráž klade věnce k uctění památky, vojenská hudba hraje nezřídka okolo čtyřiceti minut v kuse. To je jako byste běželi půlmaraton,“ uvádí.

V Belgii zažil už druhou karanténu kvůli pandemii Covid-19, která zemi silně zasáhla. „Omezení jsou v Belgii podobná jako v České republice, včetně uzavření restaurací a většiny obchodů s výjimkou prodejen potravin, lékáren a dalších nezbytných výjimek. S dětmi se snažíme být venku v přírodě. Jezdili jsme hodně na kole,“ popisuje hudebník.

Armáda České republiky má místo v orchestru evropského velitelství NATO pro jednoho vojenského hudebníka teprve od loňska. „Stáže jsou na tři nebo čtyři roky. K Vojenské hudbě Olomouc, odkud jsem přešel do Belgie, se vrátím v roce 2022,“ uzavírá Damborský.