Původně jsem tak chtěl věnovat pozvánku jedné z aktuálních výstav, shrnout kulturní události za uplynulý rok anebo jen upozornit na tradiční štědrovečerní bohoslužby. V neděli mi ale zkřížila plány zpráva o smrti Václava Havla.

Od té doby si s pozvánkou na kulturní vyžití o vánočním víkendu marně lámu hlavu. Rozhodně za to ale nemůže státní smutek, kvůli kterému se ruší po celé republice akce od koncertů až po promítání v kině. Prostě mi jen v souvislosti s danou událostí přijde tradiční pozvánka nedostatečná a mám nutkavou potřebu vybídnout k záležitosti výjimečně osobní a rozsáhlejší.

Mimo jiné i proto, že jsem si sebemrskačsky pročetl neomalené výlevy lidské hlouposti a pokrytectví skrývající se v anonymních příspěvcích internetových diskuzí pod články informující o Havlově smrti a národní pietě. Donutily mne totiž klást si otázky, jestli jsem se při studiu opravdu tak málo ptal a zajímal o moderní dějiny našeho státu, jestli jsem chtěl věřit jen jedné pravdě nebo jestli se mám stydět za vzhlížení k Havlovi jako ikoně české kulturní a politické scény, které se dostává významného respektu také daleko za našimi hranicemi.

Smysluplný život

Na rozdíl od těch, co vedou sprosté výpady proti nedávno zemřelému po hospodách či na internetu, si ale nepřipadám, že vím, kde se úplná pravda skrývá. Svět se totiž snažím nevnímat černobíle, a tak mi nezbývá než se spoléhat na studium a vnitřní intuici. Při sledování filmových dokumentů, čtení Havlových knih či poslouchání jeho úvah a projevů však stále nacházím motivaci a inspiraci pro to vést slušný a smysluplný život.

Tentokrát vás tak nebudu lákat na krátkodobé kulturní vyžití v galerii či kině, ale vybídnu vás k hledání vlastní pravdy a tříbení si osobního názoru na Václava Havla. Kromě novinových článků či vlastních vzpomínek vám k tomu už dnes mohou být užitečné oba hlavní programy České televize. Jejich večerní vysílání nabídne koncert na Havlovu počest z Lucerny, řadu dokumentů či televizní inscenaci jeho jednoaktové divadelní hry Vernisáž.

Havlova tvorba

Velké množství archivních materiálů písemných či audiovizuálních naleznete též na internetu. Opomenuta by pak rozhodně neměla zůstat Havlova literární tvorba, od básní přes absurdní dramata až po filozofické eseje. Inspirativním čtením by pro mnohé mohlo být také Prohlášení Charty 77.

Ptáte se proč to všechno po týdenní mediální masáži, navíc na Vánoce? Zaprvé proto, že Václav Havel bude jako téma emotivně rozdělovat českou společnost na dvě poloviny ještě hodně dlouho a jen domýšlivec si může myslet, že tak složitou osobnost lze pochopit a hodnotit jednoduše. Dalším důvodem proč nad Havlovým odkazem přemýšlet i nadále je fakt, že nebýt něj, život každého z nás by vypadal úplně jinak.

PETR VLASÁK (Autor je z Břeclavi a zabývá se kulturou, zejména pak hudbou a filmy)