Tisíce raků v řece Dyji jsou už dávno minulostí. Vlivem špatného životního prostředí jejich počet výrazně klesl. V posledních letech se ovšem kvalita vody v Dyji zlepšila a lidé tak mají možnost raky zahlédnout třeba pod splavem ve Staré Břeclavi nebo v Poštorné.
„V Dyji bývali raci vždycky. V padesátých a šedesátých letech jich tam byly dokonce tisíce. Jejich počty se ale vlivem chemizace na polích postupně snižovaly,“ popsal hospodář břeclavských rybářů Karol Smaženka.
Po devadesátých letech se kvalita vody v Dyji začala opět zlepšovat. „Voda od Nových Mlýnů po Soutok se za poslední léta skutečně výrazně zlepšila. Je to evidentní,“ uvedla Lenka Procházková z Povodí Moravy. Vysvětluje to tím, že se začal klást důraz na ekologii.
„Také se výrazně zredukovala průmyslová výroba. Navíc se dnes používají daleko v menší míře zemědělská hnojiva, jež měla na kvalitu vody negativní vliv. Domnívám se však, že s nárůstem průmyslové výroby, která nyní stagnuje, by se mohla situace zase zhoršit,“ zdůraznila.
Vilém Vyhnálek z odboru životního prostředí břeclavské radnice poukázal i na další okolnosti, které vedly k pročištění vody v Dyji. „Důvodem je to, že většina domácností a fabrik je napojena na čističky. Zanikli také velcí znečišťovatelé vody, jakými byly břeclavský a hrušovanský cukrovar nebo Fruta Lednice. Hodně nečistot se zachytí i v Novomlýnských nádržích,“ řekl.
Voda v Dyji je i podle Smaženky poměrně čistá a rakům stále vyhovuje. Není jich ale zdaleka už tolik jako dřív. „Asi před měsícem byli u nás chlapi z brněnské Akademie věd a pod splavem v Poštorné pár raků objevili,“ potvrdil jejich výskyt. Klepetáče prý lidé nedávno viděli i pod splavem ve Staré Břeclavi…

Více v Břeclavském deníku ve čtvrtek 22. listopadu

Naši raci - domácí vs. hosté


Udává se, že na světě žije kolem pěti set druhů raků. Velká většina z nich má původ v Severní Americe nebo Austrálii, v Evropě jsou původní jen čtyři druhy.

V přírodě České republiky se lze setkat celkem s pěti druhy raků, ovšem jen dva z těchto druhů jsou v ČR původní - rak říční (Astacus astacus) a rak kamenáč (Austropotambius torrentium). Druhem, který přibyl k těm původním koncem 19. a začátkem 20. století je rak bahenní (Astacus leptodactylus). Tento druh byl dovezen „náhradou“ za raka říčního, jehož populace byly ohrožovány račím morem. Dalšími dvěma druhy, které „obohatily“ naši astakofaunu, jsou rak signální (Pacifastacus leniusculus) a rak pruhovaný (Orconectes limosus). První z nich byl dovezen v roce 1980 ze Švédska a původním účelem dovozu měla být akvakulturní produkce raků. Rak signální byl vysazen na několik lokalit, především na Moravě a postupem času byl rozšířen i dále do ČR. Rak signální vytvořil přirozeně se rozmnožující populace v rámci celé ČR, jednu z prvních v okolí Velkého Meziříčí. Dalším nepůvodním druhem je rak pruhovaný, který se k nám dostal po Labi z Německa, kam byl cíleně introdukován koncem 19. století.

Oba původní druhy raků, rak říční (Astacus astacus) a rak kamenáč (Austropotambius torrentium), jsou chráněny podle „stočtrnáctky“ tj. zákona 114/1992 a podle prováděcí vyhlášky 395/1992 jsou řazeni ke kriticky ohroženým druhům. Podle stejných právních norem je rak bahenní (Astacus leptodactylus) řazen k druhům ohroženým.


ROZPOZNÁVACÍ ZNAKY

rak signalni Mezi hlavní rozpoznávací znaky patří celková konstituce jedince, barva svrchní i spodní strany těla, velikost klepet, jejich barva, tvar i povrch. Určení příslušnosti k druhu se provádí i podle povrchu hlavohrudi raka, určovacími znaky jsou tzv. postorbitální lišty a rostrum.

Rak říční (Astacus astacus) dorůstá délky i nad 150 mm a hmotnosti kolem 250 g. Tělo mohutnější a svalnaté, slabě trnitý krunýř, středně až tmavě hnědého zbarvení. Široká a velká klepeta, ze spodní strany červená až červenooranžová. Povrch klepet je drsný. Nápadné, dlouhé a výrazně špičaté rostrum a dva páry postorbitálních lišt.

Vyskytuje se na území celé republiky. Pokud najde vhodné podmínky, v pomalu tekoucích i stojatých vodách.

Rak kamenáč (Austropotamobius torrentium) dorůstá délky do 80 mm a hmotnosti do 100 g. Tělo šedohnědé až šedozelené, břišní strana světle zbarvená, klepeta a nohy špinavě bílé. Klepeta jsou mohutná, drsná a zelenohnědá s bledě červeným kloubem, spodní strana světle žlutá. Povrch těla je středně trnitý. Rostrum je krátké a přibližně ve tvaru rovnostranného trojúhelníku, jeden pár postorbitálních lišt.

Rak kamenáč je původním druhem, v ČR se ovšem vyskytuje jen vzácně. V současnosti se udává jen jediná ověřená lokalita výskytu tohoto druhu na Křivoklátsku a několik dalších lokalit, kde se dříve vyskytoval.

Rak bahenní (Astacus leptodactylus) dorůstá délky i přes 150 mm a hmotnosti 200 g. Tělo je žlutohnědé barvy až světle hnědé, klepeta jsou zelenohnědá se světle žlutou spodní stranou. Jsou úzká a dlouhá, s drsným povrchem, kloub je bílé barvy. Rostrum je velmi dlouhé a úzké, na hlavohrudi jsou dva páry postorbitálních lišt.

Tento druh byl v ČR vysazován v druhé polovině 19. století v okolí Příbrami, Mladé Boleslavi, Chlumce nad Cidlinou a Blatné. Dnes se roztroušeně vyskytuje ve východních i jižních Čechách.

rak signalni Rak signální (Pacifastacus leniusculus) dorůstá přes 150 mm, je mohutné konstituce. Barva těla je středně až tmavě hnědá, zespod světle hnědá. Hlavohruď je hladká. Na hlavohrudi je dlouhé a špičaté rostrum, dále dva páry postorbitálních lišt. Klepeta jsou červenohnědá, mohutná, široká a hladká. Bílý až bělomodrý kloub klepet je asi nejnápadnějším poznávacím znakem. Rak signální byl do ČR dovezen ze Švédska (původ v USA) z iniciativy ČRS a byl vysazen nejprve na 4 lokality – v okolí Velkého Meziříčí, Třebíče, Velké Bíteše a Rosic.

Rak pruhovaný (Orconectes limosus) je druhem nejmenším, dorůstá maximálně 100 mm. Tělo je světle hnědě zbarvené s typickými rezavými nebo tmavě hnědými pruhy na ocasních článcích, klepeta jsou hnědá a ze spodního pohledu žlutohnědá. Rostrum je dlouhé, hlavohruď má jeden pár postorbitálních lišt. Boční strany hlavohrudi jsou pokryté trny.

Tento druh pochází rovněž z USA, do Evropy byl importován, a to do Německa, odkud se migrací dostal i na naše území. Vyskytuje se na Labi i Vltavě.

To by byl takový krátký a velmi stručný popis jednotlivých druhů vyskytujících se v ČR. Pro přesné určení doporučuji využít odbornou literaturu nebo konzultaci s někým, kdo má v určování raků již nějakou zkušenost. A to zejména pokud se jedná o určování příslušnosti k druhu jen z některé části těla nebo tělesných pozůstatků.

Rozšíření původních druhů raků ve vodách ČR bylo negativně ovlivněno jednak nevhodnými a necitlivými úpravami toků, ale také jednohorkovým hospodařením na rybničních plochách. Populace původních druhů jsou s rozšířením druhů nepůvodních ohrožovány zejména „račím morem“. Nepůvodní druhy jsou vůči tomuto onemocnění odolní a fungují jako jeho přenašeči a tím ohrožují zbytky populací původních druhů. Pokud jsou sami napadeni, nehynou tak často a tak masivně. Příznaky onemocnění jsou nekoordinované pohyby, malátnost, slabost, tělo raka je hnědavě skvrnité.

Původní populace jsou ohrožovány i invazí raka pruhovaného, který vytlačuje původní druhy. Nepůvodní druhy raka (zejména signální a pruhovaný) mají konkurenční výhodu oproti těm původním v menší náročnosti na kvalitu prostředí a také vyšší plodností. Díky tomu mají vyšší schopnost samovolně se šířit, zejména rak pruhovaný je silně invazivní – z německého území se rozšířil proti proudu Labe na naše území a dnes se nachází v povodí Labe i Vltavy.


BIOLOGIE PŮVODNÍCH DRUHŮ RAKŮ

Rak říční (Astacus astacus) je náchylný na chemické znečištění prostředí, méně už na znečištění organické. Důležitým faktorem je hodnota pH vodního prostředí, při příliš nízkém pH dochází k problémům se stavbou krunýře. Optimální hodnota pH je neutrální až mírně zásaditá, saturace vody kyslíkem asi 7 mg/l, ale krátkodobě snáší raci i nižší hodnoty. Raci se vyskytují v potocích i rybnících s dostatečným množstvím úkrytů – kořeny vzrostlých stromů nebo opevnění hráze či břehové linie z balvanů. Vyhovují mu toky, rybníky nebo přehrady, které nejsou hospodářsky využívány, nebo kde není manipulováno s vodním režimem tak, aby narušoval vývoj ráčat.

Raci dospívají ve třetím roce života. K páření u nás dochází na konci září a v průběhu října při teplotě vody kolem 8 – 12 ºC. Při páření samci raků vytlačí spermatofory ven z těla a přilepí na břišní stranu těla samice v oblasti pohlavních vývodů samice. Samotné páření není spojeno s ovulací vajíček a jejich oplozením, k tomuto dochází až po samotném páření – udává se obvyklá doba od 2 do 30 dnů, většinou do 10 dnů. Samice pak uvolní vajíčka (až 200), dojde k oplození a přichycení vajíček v oblasti zadečku. Samice jsou schopny uvolnit vajíčka i bez předchozího páření. Vývoj ráčat probíhá přes několik juvenilních stádií, právě toto období je nejkritičtějším obdobím života raků.

Rak kamenáč (Austropotamobius torrentium) se u nás vyskytuje jen velmi zřídka, proto není udáván popis „optimálního prostředí“ pro tento druh. Kamenáč se rozmnožuje ve stejném období jako rak říční. Plodnost samic je nižší – zpravidla do 100 vajíček a pohlavně dospívá ve třetím až čtvrtém roce života.

Rak bahenní (Astacus leptodactylus) má podobné nároky na teplotu a pH jako rak říční, oproti tomuto druhu vykazuje vyšší odolnost proti organickému znečištění a menší nároky na kyslík rozpuštěný ve vodě. Jinak jsou nároky na prostředí podobné raku říčnímu. Vyhovují mu více stojaté (i silně zabahněné) nebo velmi pomalu tekoucí vody. Rozmnožuje se ve stejném období jako rak říční, plodnost samic se udává až 400 vajíček, pohlavní dospělosti dosahuje po 3 letech života.


BIOLOGIE NEPŮVODNÍCH DRUHŮ RAKŮ

raksignalni1 Rak signální (Pacifastacus leniusculus) vykazuje podobné nároky na prostředí jako rak říční, je odolnější vůči organickému znečištění i vůči vysokým teplotám vody v letním období. Jedinci dospívají už ve druhém roce života, k páření dochází už o měsíc dříve než u raka říčního a samice klade až 300 vajíček. Rak signální je aktivnější než rak říční, soužití obou druhů na jedné lokalitě je neúnosné a proto tento druh původního raka říčního vytlačuje. Tento druh je odolný vůči račímu moru a je jeho přenašečem. Je nežádoucí na lokalitách s výskytem druhů původních.

Rak pruhovaný (Orconectes limosus) je velmi nenáročný na kvalitu prostředí. Udává se, že je až extrémně necitlivý vůči organickému znečištění a velmi tolerantní k množství kyslíku rozpuštěného ve vodě. Dalším extrémem je velmi rychlé dospívání – ve věku 5 - 6 měsíců. Tento druh je velmi expanzivní. Díky jeho krátkému dospívání a odolnosti je potencionálním přenašečem račího moru.


LEGISLATIVA OCHRANY RAKŮ V ČESKÉ REPUBLICE

Rak říční a rak kamenáč jsou podle zákona 114/1992 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky 395/1992 řazeni mezi kriticky ohrožené druhy. Rak bahenní je řazen mezi druhy ohrožené. V případě, že by bylo nutno nějakým způsobem manipulovat s druhy řazenými mezi kriticky ohrožené, je nutné, aby rybářské (nebo i jiné) subjekty měly povolení MŽP ČR. V případě raka bahenního stačí povolení místně příslušného orgánu ochrany přírody, tj. většinou referátu životního prostředí. V obou případech budou v povolení obsaženy i podmínky manipulace apod. Záchranné chovy se řídí dalšími podmínkami podle vyhlášky 395/1992 Sb.

Bližší podmínky výkonu rybářského práva na revírech ČRS zmiňují (pro ty, kteří nemají potřebu číst zákon o ochraně přírody a prováděcí vyhlášku) jako celoročně hájené organismy raka kamenáče, raka říčního a raka bahenního.

zdroj: danubiansalmon