„Radioklub Mikulov fungoval původně pod tehdejším Svazarmem. Po převratu postupně tyto kluby zanikaly proto, že vedoucí si jednak sháněli práci, a jednak zdarma už nikdo nic nechtěl dělat pro mládež, jak to bylo kdysi,“ stýská si Sekereš, který je dnes v částečném invalidním důchodu a mládeži chce stále předávat své znalosti a zkušenosti. Kromě toho ještě včelaří a zpívá v pěveckém sboru Virtuosi di Mikulov.

Jak říká, při práci s dětmi, starými nejčastěji kolem devíti či desíti let, musí ony i jejich učitel často prokázat spoustu trpělivosti. „Když někomu vysvětlím jednoduchý obvod, zeptá se mě podruhé na to samé, zapíše si to, pak přijde příště, že už si to nepamatuje?“ nastiňuje s úsměvem svou práci. Někdy prý trvá půl roku či rok, než si žáci sami dokáží spočítat třeba odpor podle Ohmova zákona.

Proto nastupují soutěže, které do jisté míry děti inspirují. Vedoucí jim totiž shání další a další materiály, dostanou k dispozici stavebnici, z níž musí postavit zadanou věc v určitém časovém limitu. Při písemném testu pak prokazují své teoretické znalosti.

„Radiotechnika je perspektivní obor. Kroužek jsem se rozhodl vést i proto, aby děti využily svůj volný čas nějak účelně, třeba místo trávení dlouhých hodin u nesmyslných počítačových her, případně propadly drogám a podobně,“ vysvětluje důchodce.

Sekereš se dnes může pochlubit tím, že z mnoha jeho žáků jsou dnes špičkoví odborníci rozesetí po celém světě. Co pro ně bylo v jejich deseti letech koníčkem, stalo se jim později povoláním. „Někteří absolvovali elektrotechnickou průmyslovku, dělají na špičkových zařízeních u vojska nebo ve výzkumných ústavech. Jeden například působí v Jižní Africe, další v Austrálii,“ zmiňuje pyšný vedoucí radioklubu, pro něhož je největším zadostiučiněním, když se s některým svým bývalým žákem po letech potká a ten se k němu z dálky hlásí.

Jeho radioklub nabízí i dalším zájemcům možnost získat cenné znalosti z oblasti elektroniky. Žáky nasměruje, aby si dokázali sami postavit určité zařízení. Jak Sekereš říká, potom už záleží na každém, kterým směrem se vydá. Může se zaměřit na automatizaci, elektroniku, číslicovou či výpočetní techniku.

„Učíme, jak se která součástka označí na plánku, členové klubu kreslí schéma a podle toho staví zařízení. Dozvědí se, co je kondenzátor, tranzistor, dioda, jak fungují a vypadají ve skutečnosti. Žáci součástku rozbijí, aby věděli, jak vypadá vevnitř. Začínáme od základů, a jak si rozšiřují znalosti, snažíme se vytvořit čím dál složitější zařízení,“ popisuje jednašedesátiletý technik.

Jeho svěřenci jezdí také po soutěžích a nevede se jim vůbec špatně. Například v mezinárodním radioamatérském závodě nazvaném Polní den, který se koná každoročně první víkend v červenci, v posledních letech dosahují mimořádných výsledků.

„Kdo by se chtěl naučit těmto kouskům, má možnost. Mikulovský radioklub je otevřený dalším nadšencům, a to nejen z řad těch nejmladších. Kroužek funguje každou neděli odpoledne.