K výročí neštěstí tamní nechali opravit nejen pomníčky zemřelých dětí, ale také hřbitov, na němž se nacházejí. Žáci z rakvické základní školy si děti uctí jak návštěvou hřbitova, tak i místa, kde k tragédii došlo. K pomníku, který nechal vystavět tehdejší československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, tam obec instalovala novou informační tabuli. Ta má lidem hrůzy šestatřicátého roku připomínat.

„Chtěli jsme hřbitov dát do pořádku bez ohledu na to, jestli je to letos pětasedmdesát let od tragédie na Nových Mlýnech nebo ne. Zemřelí si zaslouží naši úctu,“ sdělil rakvický starosta Petr Vajbar a vyjmenoval, co všechno tamním ještě zbývá na hřbitově dokončit.

„Zbudovali jsme chodníky a opravili i pomníčky dětí. Na každém je navíc kamenný podstavec pro ukládání svíček. Ještě musíme dosadit lavičky, bezbariérový vstup z boční strany hřbitova a s ním i parkovací místa pro handicapované. Opravit chceme také starou zeď nad márnicí a márnici.To nám zabere asi ještě čtrnáct dní,“ vyjmenoval starosta.

Nový vzhled hřbitova potěšil také Rakvické. „Myslím si, že je hřbitov konečně důstojným místem odpočinku nejen pro utonulé děti, ale i ostatní zemřelé. Líbí se mi, že obec nechala zpevnit chodníky a také to, jak se jim k výročí podařilo obnovit pomníčky dětí,“ nechala se slyšet důchodkyně Františka Zlámalová.

Ta svým vyjádřením potvrdila, že tragédie, k níž došlo šestadvacátého května před pětasedmdesáti lety, je v myslích tamní obyvatel stále živá. Tehdy se na výlet na Pálavské vrchy na osmi selských povozech tažených koňmi vydaly tři třídy, tedy sto šest rakvických dětí se třemi svými učiteli.

Hloubka až sedm metrů

První povoz převezl převozník pramicí na druhý břeh. Bylo v něm údajně jen sedm dětí. Ostatní měly z rozbouřené řeky u splavu, který již v současnosti neexistuje, strach. Dyje byla v těch místech totiž široká asi pětadvacet metrů a její hladina byla zhruba o metr a půl výše než obvykle. To představovalo šesti až sedmimetrovou hloubku.

Na druhém voze bylo dětí asi patnáct. Třetí vůz byl však přetížený. Na povozu se údajně nacházelo dvaapadesát školáků. Ti se, kvůli plašícím se koním, začali přesunovat do zadní části pramice. Kvůli přetížení se do jejích útrob vlévala voda. Asi deset metrů od břehu se pramice převážila a koně zmizeli i se zoufalými dětmi pod hladinou rozbouřené Dyje. Třem školákům se z vody podařilo vyváznout. Jedenatřicet si jich však silný proud vzal s sebou. Dětská tělíčka vracela řeka postupně. I proto byly termíny pohřbů rovnou tři. Ostatky posledního děvčátka vyplavila voda dokonce až tři měsíce po nešťastné události.

Tragédie otřásla také zahraničním tiskem, především pak vídeňským. „Nepochybně to byla jedna z největších katastrof v novodobé historii vzhledem k tomu, kolik dětí se tehdy na Nových Mlýnech utopilo,“ uvedl břeclavský historik Emil Kordiovský.

„Jedno z těch dětí patřilo do mé rodiny. Byla to sestra mojí babičky. Odmalička mi jak rodiče, tak i babička vyprávěli o tomto příběhu. Velmi emotivní a smutné zároveň je přijít na rakvický hřbitov do míst, kde jsou děti pochované a vidět na tom ohromném počtu náhrobků stejné datum. Šestadvacátého května 1936,“ ztišil hlas Miroslav Holešinský z Břeclavi.