„Vypadám tak dobře proto, že mám moc hodnou dceru, která se o mě stará. No a když si tak vzpomínám, vlastně taky proto, že jsem nikdy nejedla nic špatného. Vždycky jsem si pekně vybírala. A dobře vařit jsem se snažila taky pro všechny okolo mě,“ usmívá se sympatická stařenka, která až do pětaosmdesáti let s chutí trávila volné chvíle u plotny a trouby.

„V mládí jsem se zapracovala v kuchyni. No a potom jsem začala dělat kávovou kuchařku a moučníkářku. Až do pětaosmdesáti let se beze mě neobešly žádné hody, ani žádná svatba. Vaření a pečení bylo mojí láskou,“ potvrzuje Roháčová s tím, že nejdřív pracovala v sanatoriu pro choroby nervového ústrojí v Dobříši.

Do Podivína jsem se přivdala. Ale tak snadné to nebylo. Když začala válka, všichni Češi se museli odstěhovat. No a mému bratrovi, který pracoval jako číšník v Rýmařově, se podařilo přes Sokola dostat do Podivína. A já jsem šla s ním,“ vypráví stoletá žena, která je šťastná a spokojená v okruhu svých blízkých.

A jak teď tráví maminka čtyř dětí, babička a prababička volné chvíle? „Nemám vůbec žádné starosti, takže přemýšlím nad životem, který jsem vedla. Na to dobré i na to špatné v něm,“ zavírá na chvíli oči oslavenkyně.