Ačkoliv je třicetiletá Ludmila Procházková ředitelka soukromé společnosti, její jméno je známé především díky práci podporující lesby a gaye. Sama se k náklonnosti k ženám veřejně hlásí, před čímž řada lidí z věřícího cípu jižní Moravy raději odvrací zrak. Jednoduše to odporuje jejich představám o životě.

„Tento kraj je tím typický. Znám ze svého okolí pár případů, kdy se rodina homosexuálního příbuzného zcela zřekla. A spousta dalších s tím má problém,“ řekla Procházková, která se podle svých slov ocitla ve stejné situaci. Delší dobu sice žije mimo Břeclavsko, ale z regionu pochází a pravidelně se do něj vrací za rodinou. Do šesti let vyrůstala v Němčičkách.

Její příběh jakoby zrcadlil postoj silně věřících Jihomoravanů k lidem s jinou sexuální orientací. Když o víkendu přijela do Velkých Pavlovic, aby byla u pohřbu svého otce, prožila podle svých slov jednu z nejzvláštnějších okamžiků v životě. Kondovala vlastní rodině, která ji nepoznala.

„Moji rodiče se totiž rozvedli, když jsem byla malá. Od rodiny ze strany otce mi k narozeninám a Vánocům sice chodily dárky, ale často s náboženským podtextem. Jakmile však vyšlo najevo, že jsem lesba, kontakt se okamžitě přerušil,“ tvrdí Procházková.

S otcem mluvila jednou. Po telefonu. Přesto se s ním přijela naposledy rozloučit. „Stála jsem tam a poslouchala knězem ohlášená jména pozůstalých. Moje nezaznělo. Jako bych byla duch,“ svěřila se Procházková. Velkopavlovický farář Marek Kardaczyňki, jenž pohřeb vedl, ve středu Břeclavskému deníku řekl, že o přítomnosti další dcery nevěděl. „Znám totiž jen členy rodiny, se kterými zesnulý žil. O jejich bližších vztazích nevím,“ reagoval Kardaczyňki.

Jedním z příbuzných třicetileté ženy je například velkopavlovický starosta Pavel Procházka. Ten však odmítá, že by vztahy zamrzly kvůli sexuální orientaci. „Nehrálo to roli. Nestýkali jsme se už od jejího mládí, kdy žila s maminkou. Dárky posílali rodiče, ale nikdy jsme se nedočkali třeba poděkování, takže to postupně opadlo. Chápu, že každý člověk je jiný a troufám si tvrdit, že jsme tolerantní,“ vzkázal první muž Velkých Pavlovic.

Podle jeho neteře, která je jen jednou z mnoha homosexuálně orientovaných lidí na Břeclavsku, zažívají někteří gayové a lesby společenské trable, jiní se dočkali naprostého opovržení. Zejména v malých vesnicích se nálepky „toho jiného“ nikdy nezbaví. „Tady to tak zkrátka je. Na lidi se kvůli tomu pak nahlíží skrz prsty,“ míní Procházková.

Psycholog Jiří Brančík tvrdí, že zpráva o homosexuálním příbuzném je pro věřící rodinu šok a narušené vztahy se nemusí už nikdy napravit. Pomoci může například čas, kdy se lidem zbrklé rozhodnutí rozleží v hlavě.

„Traumatizující je to ale pro obě strany. Věřícím totiž víra říká, že věci jsou tak a tak. Najednou ale přijde zklamání, které může vést k přerušení vztahů i s blízkým člověkem. Popírání homosexuality ji nevymaže, je vědecky dokázaná. Mysl musí být otevřená a schopná přijmout jiný pohled,“ sdělil Brančík.

Rozhovor s Ludmilou Procházkovou najdete ve čtvrtečním vydání Břeclavského deníku Rovnost