Jako správná Jihomoravanka totiž do Prahy na finále vyrazila rovnou z vinobraní. „S nadsázkou se dá říci, že jsem shodila montérky, oblékla si šaty a jela,“ vtipkuje sympatická dívka, která se v tomto školním roce připravuje na místním gymnáziu na maturitu.

Narodila se v Praze. Srdcem je ale Moravanka. To ostatně ukázala i při volné disciplíně. Zpívala totiž v tradičním velkopavlovickém kroji. „Čtrnáct let hraji na klavír a deset let na kytaru. Sice nejsem nejlepší zpěvačka, ale myslím, že folklor lidi zaujal a slyšeli na něj. Jsem pyšná na to, odkud pocházím,“ říká dívka, která šla o letošních hodech za stárku.

Velkopavlovičtí vinaři uctili svatého Martina tradičními otevřenými sklepy. V Habánském sklepě Vinařství Lacina se dobrovolníci mohli zapsat do registru dárců kostní dřeně.
Velkopavlovičtí vinaři slavili Martina. I s krásnou místní miss. Podívejte se

Soutěž krásy pro ní nebyla ničím novým. V minulosti se totiž už dvou podobných klání účastnila. „Tentokrát jsem to brala sportovně. Říkala jsem si, že když neuspěji, nevadí. Budu se dál věnovat něčemu jinému. V první řadě maturitě. Protože jsem zaměřená spíš humanitním směrem, vybrala jsem si předměty angličtina, němčina, český jazyk a zeměpis. Ráda bych pak dál pokračovala ve studiu na vysoké škole. Lákají mě práva,“ vypráví Horáková.

Být pořád ve střehu a usmívat se

Příprava na soutěž jí vzala hodně času. S pomocí vedení školy, rodičů, kamarádů i spolužáků však zvládla skloubit povinnosti finalistky s těmi školními. „Nejtěžší byla všechna ta soustředění během prázdnin i na podzim. Nezřídka jsem dorazila v pondělí ve tři ráno domů a za čtyři hodiny jsem už vstávala do školy. Především ke konci toho bylo opravdu hodně – nácviky na volné disciplíny, na taneční vystoupení,“ přibližuje první vicemiss.

Vydavatelství Books & Pipes přichází na předvánoční trh s knihou Vánoce pro Kočku v rozšířeném vydání a s novými ilustracemi. O ty se postarala Tereza Konupčíková, rodačka z Moravského Žižkova na Břeclavsku.
Rodačka z Moravského Žižkova ilustrovala Broučky i novou knihu

Vůbec nejtěžší pak bylo ranní vstávání. „Někdy jsme musely být na nohou už ve tři hodiny ráno. Stále jsme byly pod dozorem kamer, neustále se na nás někdo díval. Důležité proto bylo zůstat pozitivně naladěná, být pořád ve střehu a usmívat se. No, není to nic pro introverty,“ říká dívka.

Vyvrací zároveň mýty, že soutěž krásy je pouze o zevnějšku. „Nejsme žádné figurky, které papouškují, co se jim řekne. Jednou z hlavních věcí, jejíž vyhodnocení hraje velkou roli, je vědomostní test. Řada lidí ani neví, že něco takového musíme absolvovat. Ani já jsem to netušila. Vracela jsem se tehdy z Erasmu v Itálii, spala jsem na letišti a do Prahy jsem přiletěla hrozně unavená. Když jsme pak přejeli do Aquapalace Praha, přišli s tím, že budeme psát test. Byl to opravdu oříšek,“ vzpomíná osmnáctiletá studentka s tím, že stejně důležitá je také charitativní činnost. Ona se zapojila kupříkladu do projektu Počítače dětem, které putovaly do Moravské Nové Vsi.

Cesta do Turecka

Pokud covidová situace dovolí, zhruba za půl roku čeká druhou nejkrásnější ženu země mezinárodní klání Miss Aura International v turecké Antalyi. „Vím, že to bude něco úplně jiného než soutěže, které jsem absolvovala. Zřejmě zde bude větší rivalita mezi dívkami. V českém finále jsme byly opravdu všechny kamarádky. Tady nás bude devadesát a každá bude chtít zvítězit. Uvidíme. Jsem zvědavá. Těším se ale, že poznám nové lidi, a že se zase něco nového naučím,“ vyzdvihuje Horáková, která kromě hudby miluje také cestování a malou dvouletou sestru.

Podnikatelé ve službách v příhraničí se potýkají s úbytkem rakouských klientů. Své o tom vědí i v Salonu Šuta v Hevlíně na Znojemsku.
Koronavirus ničí kadeřnictví v příhraničí. Nechodí totiž Rakušané

Tvrdí o sobě, že je workoholik. A že i přes nynější úspěch v první řadě myslí na zadní vrátka. „Modeling je hezký, ale člověk nesmí zapomínat, že profesionálně jde dělat tak do pětadvaceti let. Pak je na řadě práce. Mě baví komunikace s lidmi, ráda navazuji kontakty, a kupříkladu právě víno se s tím krásně pojí. I proto brigádně pracuji v místní Galerii vín,“ zmiňuje první vicemiss.

K vínu má ostatně kladný vztah. „Mám ráda bílé i červené. Z odrůd u mě jednoznačně vede Rulandské bílé, které dřív dělával můj dědeček. Nebojím se ani práce ve vinohradu, jako asi všechny děti tady jsem vyrostla s babičkou na poli, a právě i ve vinohradu. Vzpomínám na krásné prázdniny v létě, na sluníčko, čerstvý vzduch. To mám moc ráda,“ vyznává se sympatická Velkopavlovčanka, která věří, že aspoň jednou půjde módní přehlídku některého ze světových návrhářů v Paříži či Milánu.