Herečka, scenáristka i režisérka v jedné osobě přiznala, že hrát chtěla již od základní školy. „Už na gymnázium jsem nastoupila s tím, že budu herečka. Ale pak jsem se starala o děti. A když se objevil inzerát, že někdo znovuzakládá divadlo Břetislav, tak jsem si řekla, že teď už můžu,“ vypráví o hereckých začátcích. Pro soubor napsala již dvě hry – Život není peříčko a Obrazy ze života Břetislava a Jitky.

Premiéra parodie Dny a noci s nepřítelem zcela zaplnila sál dělnického domu. „Na to, že tam osm lidí hrálo vůbec poprvé na jevišti, to bylo úžasné. Jsem nadšená. Je pro mě čest být s takovým kolektivem,“ hodnotí první představení. Jen si posteskne, že mužů má Břetislav nedostatek. „Chlapi se moc nechtějí učit texty. My – ženské – opravdu chodíme. Muži ne, myslí si, že to nějak zvládnou,“ dodává.

Inspiraci hledá autorka všude kolem sebe. „Nejdřív se příběh nahodí na papír, pak vyškrtá. A pak se ještě předělá na jednotlivé osoby. Takže tohle je asi desátá verze. Někomu sedí do úst i sprostá věta a nezní zle. Ale u někoho to nejde,“ popisuje tvorbu scénáře.

Nyní se jí už v hlavě honí nové nápady. Chtěla by se zaměřit na dějiny Moravy. Nejlépe na Sáma a Velkou Moravu. „Sochař František Varga mi po premiéře říkal, že vyrábí padesát dřevěných křížů. Dovedete si představit k nim udělat příběh? Křesťanství se tu rozšířilo až s Cyrilem a Metodějem. Takže já chci, aby to na sebe navazovalo. Ale může z toho vyjít úplně jiný příběh,“ zamýšlí se nad možnými náměty. A dodává, že přidat se k souboru může každý. Nejlépe však muži.