„Práce je dost. Řezníků není, nikdo to nechce dělat,“ říká Novák. Jak říká, třeba loni dělal málo zabijaček, což se ale poslední dobou mění. Mnozí pořádají zabijačku jako hobby. „Je toho čím dál víc,“ dodává muž stakzvanou zmijovkou na hlavě, který má při práci vždy po ruce nůž sbruskou.

Lidé podle něj prohloupí, když nakupují kusové vepřové maso ze států Unie. „Je to nacpané šrotem. Sdomácím se to nedá srovnat,“ poukazuje řezník, který už za svou kariéru absolvoval spoustu domácích zabijaček, takže má zkušeností na rozdávání.

„Kdysi zabijačky probíhaly tak, že se jeden den zabilo, maso, hlava a půlky prasete visely zabalené vprostěradle do druhého dne. Naši předci nebyli hloupí. Posmrtná ztuhlost způsobila, že se vytratí kyselina mléčná. Dnes se při zabijačce přesoluje a přehořčuje, takže maso pak trochu ztrácí křehkost,“ přidává zajímavou informaci.

Ajak se vlastně křezničině dostal? „Dělal jsem vdolech na Ostravsku. Do Velkých Bílovic jsem se přiženil a vzemědělském družstvu jsem ze začátku krmil dobytek. Pak jsem se dostal na jatka, kčemuž jsem po revoluci potřeboval výuční list,“ popisuje Novák svou životnícestu.

Po vyučení pracoval profesionálně udvou firem. Zlom nastal vroce dva tisíce. „Začal tlak hypermarketů, tak jsem stím přestal. Do masa se začaly tlačit škroby, kůže, separáty. To nemělo smysl. Kvalita šla pryč,“ říká. Minulostí byly naráz třeba salámové speciality.

Křezničině se přesto vrátil a rozhodně nelituje. „Doma si samozřejmě připravuji maso sám. Dělám iklobásy, těm zobchodu nevěřím. Když nevidím vsalámu kus masa, nekoupím ho,“ podotýká. Ani klobása za sto dvacet korun kilo ho mnohdy nepřesvědčí. „Už to není, co bývalo,“ lituje Novák.(šev)