Jednadvacátý srpen 1968. „Mělo to být ráno jako každé jiné. Bezstarostně prázdninové, pár dní před hody,“ ohlíží se Anna Straková z Krumvíře. Bohužel nebylo. Vesnicí od rána projížděly kolony okupačních vojsk. A tragédie na sebe nenechala dlouho čekat.

Pamětnice si vzpomíná na probuzení zvuky prolétajících letadel. „Zastřený a smutný hlas z rádia opakoval stále dokola, že spojenecká vojska obsazují Československo. Slovo válka viselo ve vzduchu,“ povídá Straková.

Směrem od Hodonína projížděla vojenská auta, obrněné transportéry a tanky. „Na autech seděli k smrti unavení vojáci většinou hodně mladí kluci, nad nimiž stál vždy jeden starý oficír,“ líčí žena.

Zraněné sestry∙ Řidič tanku v Krumvíři zaspal a najel do jednoho z domů, kde zrovna u vrat byly dvě sestry.
∙ Čtrnáctileté Martě přejel tank přes nárty na nohou, čtyřleté Jarce přes celou nohu. Lékaři ji museli nad kolenem amputovat.

Únava z dlouhé cesty byla tak veliká, že hned první den okupace na kraji Krumvíře sjel tank ze silnice a narazil do rodinného domu. Podle svědků porazil žudra obrostlá vinnou révou, sloup elektrického vedení a zastavil se až po nárazu do zdi. „Naneštěstí u vrat byly dvě sestry. Dívkám způsobil velmi vážná zranění,“ popisuje Straková.

Podle svědectví jejich sestry přejel tank čtrnáctileté Martě přes nárty na nohou a čtyřleté Jarce přes celou nohu, protože seděla na zemi. „Řidič tanku zaspal,“ říká Straková. Zraněná děvčata musela do nemocnice. „Marta vyvázla s poškozenými nárty, Jarušce museli nohu nad kolenem amputovat,“ přibližuje.

Událost všechny v Krumvíři zasáhla. Hody museli kvůli zákazu shromažďování posunout. Děti místo toho, aby běhaly kolem kolotočů, rokovaly v hloučcích stejně jako dospělí. „Navždycky to pro nás zůstaly okupantské hody,“ říká Straková.

Srpnové události prožíval celý region. „Zemřelo tady několik lidí, několik jich bylo těžce zraněno. Lidé si přáli, aby okupanti odešli. Po všech obcích byla namalovaná hesla a rozházené letáky požadující odchod vojsk,“ přibližuje situaci na Břeclavsku historik Emil Kordiovský.

Na srpnový šok vzpomíná i Josef Hladík z Břeclavi, kterému bylo v té době sedmnáct let. „V podvečer jsem stál u budovy pošty a sledoval silnici ve směru na Lednici, kde jela nekonečná kolona sovětských tanků. Plakal jsem a cítil strach a bezmoc,“ líčí Hladík.

PŘEMYSL SPĚVÁK
DOMINIKA SVOBODOVÁ