Ten pole, na kterém řopík stojí už více než sedmdesát let, pronajímá v současné době zemědělcům. Při jakýchkoliv úpravách terénu jej však traktorista nebo jiný pracovník musí vždy složitě objíždět.
Obyvatelům obce, na jejíchž pozemcích se nachází až dvacet těchto unikátních a nikdy pro ochranu Československa nevyužitých pevnůstek, se však blýská na lepší časy.
„V loňském roce mě navštívil zástupce ministerstva obrany s tím, že chtějí nabídnout vlastníkům pozemků, na kterých se nacházejí bunkry, možnost převést je bezplatně do vlastnictví,“ vysvětluje starosta Trefilík.
A hned dodává, že o tom bude obyvatele obce co nejdříve informovat. „Když si o ně nepožádáme, může se stát, že je někdo koupí. Ministerstvo je totiž může nabízet třetí osobě v případě, že vlastníci pozemků o bunkry neprojeví zájem. Takže pak bych se mohl dohadovat s někým úplně cizím. Přístupová cesta je totiž oraná,“ připouští s tím, že zájemce by si musel řopík koupit. A to třeba i za několik desítek tisíc korun.
Proto se ani neobává toho, že by o bunkry projevili cizí lidé nějak velký zájem. Myslí si, že je to stejně běh na dlouhou trať, než ministerstvo pevnůstky vlastníkům pozemků převede.
„Sice bych mohl řopík získat zadarmo, ale kdybych jej chtěl třeba nechat odstranit, dal bych za to i sto tisíc korun,“ je si vědom velmi složitého odstraňování bunkrů, které měly chránit naši hranici před útokem z Rakouska.
„Celou řadu pevností v Novosedlech má na svých pozemcích i obec. Takže to bude na posouzení zastupitelstva, jak se k tomu postaví,“ uvádí starosta.
„Ani nevím, jak se k tomu další vlastníci pozemků staví. Jestli to spíš neberou jako danajský dar,“ přiznává současnou nepraktičnost malých bunkrů.
Využít by je snad mohli alespoň nadšenci vojenské historie, kteří se už o jednu takovouto pevnůstku v Novosedlech starají.
„Kdyby pak měli o řopík na mém nebo obecním pozemku zájem, vůbec bych jim nebránil v tom, aby je upravili. Co však vím, tak zatím chtějí dovést k dokonalosti ten svůj,“ je přesvědčený o tomto způsobu využití.
Bunkry na katastru jsou však na velkém území. „Jsem si vědom toho, že je bunkr raritou, ale necítím se na tom být lépe než ti, kteří ho na svém pozemku nemají,“ usmívá se Trefilík.
