Jak jste se vlastně dostal na studie do Ameriky? První příležost ke studiu v Americe jsem dostal během studia na Biskupském gymnáziu v Brně. To spolupracuje s americkým programem Global Outreach, který poskytuje studentům gymnázia příležitost jednoročního studia na americké střední škole.

Jak byste charakterizoval nebo krátce vysvětlil laické veřejnosti, v čem je největší přínos objevu pro medicínu? Hodně nemocí je důsledkem poruchy jedné či více bílkovin, které v buňce tvoří neuvěřitelně složitý komunikační obvod a systém. Proto je velice důležité plně porozumět, jak tyto obvody fungují. Náše práce je snad malým krůčkem tímto směrem.

Jak jste se k tomu vůbec dostal?
Po návratu z USA v létě 2001 jsem byl přijat ke studiu na Vysokém učení technickém v Brně, Fakultě informačních technologií oboru Výpočetní techniky a informatiky. Začátkem roku 2003 jsem studium na VUT přerušil a vrátil se do USA, do Omahy ve státě Nebraska, za účelem studia angličtiny v oboru informačních technologií. Původně jsem chtěl zůstat v zahraničí pouze jeden semestr, ale na místní univerzitě v té době nabízeli ke studiu obor Bioinformatiky, který mě velice zaujal. Rozhodl jsem se tedy na univerzitě zůstat a věnovat se i nadále oboru. Během studia mi profesor matematiky a v současné době můj advisor, dal příležitost v rámci svého výzkumu.

Věděl jste vždycky, že chcete dělat tuhle práci nebo jste měl dříve úplně jiné zájmy?
Matematika, počítače a informatika mě bavila jak na základní škole, tak i během studia na gymnáziu. To se rozhodně nedá říci o biologii a chemii. Těmto předmětům jsem se na střední škole snažil vyhýbat co největším obloukem. :) Teď toho samozřejmě lituji a jsem velice rád, že jsem měl příležitost do těchto oborů proniknout.

Žijete a studujete v Americe, myslíte, že tam máte lepší podmínky pro vědeckou práci než byste měl v Česku?
V česku nežiji už skoro pět let, takže si netroufám podmínky pro vědeckou práci porovnávat.

Jak dlouho jste na objevu pracovali?
Doktor Jim Rogers zažádal o grant na výzkum u americké National Institute of Health (NIH) už v roce 2000 nebo 2001 (přesně si nejsem jistý). Samotný výzkum začal následující rok po úspěšném zabezpečení financí. Výsledků naší práce by rozhodně nebylu možné dosáhnout bez týmové práce lidí s velice odlišnými obory specializace (matematiky, molekulární biologie, a informatiky).

Co bylo nejtěžší?
Když jsem se k výzkumu přidal, většina mých znalostí pocházela spíše z oboru informatiky, takže mi chvíli trvalo, než jsem se více seznámil s biochemií a biologií.

Co Vás nejvíce motivuje, baví, uspokojuje na výzkumné práci a konkrétně, co Vás osobně těší na objevu, že bunky mají mozek (zjednodušeně řečeno)?
Mým snem je, že jednou naše výsledky povedou k léčbě některých nemocí. Nyní jsme ale teprve v začátcích a před námi je stále dlouhá cesta.

Plánujete návrat domů nebo zůstáváte za vodou? (Co vám tam chybí, a co naopak není tady)?
Zatím toho moc neplánuji. Zbývají mi ještě nejméně 2 roky studia, takže se snažím soustředit na to co je přímo přede mnou. Nejvíce mi tu chybí kvalitní české pivo.

S jakým ohlasem se objev setkal v Americe?
Prezentovali jsme naše výsledky na zdejších univerzitách a zatím jsme obdrželi velice pozitivní komentáře.

Dokonce jste se tam prý oženil?
Ano, s manželkou Resou jsme se brali v létě v roce 2005 v Lednici.

Udržujete kontakty s kamarády, s rodinou?
Kontakt s rodinou je pro mě velice důležitý, telefonujeme si alespoň dvakrát týdně. Bez rodiny a její neustálé podpory by se mi žádné příležitosti nenaskytly. Internet mi také umožňuje udržovat kontakty i s kamarády.

Vidíte návrat domů reálně nebo je to složitější rozhodování?
Často o tom s manželkou přemýšlíme a mluvíme a každopádně je to jedna z realných možností. V současné době mám před sebou ještě 2 až 3 roky studia, takže se tím nemá smysl příliš zaobírat. Uvídíme, jaké možnosti se nám po studiu naskytnou.

Dagmar Humpolíková

Viz článek:

Mladík z Vranovic prokoukl buňky