Prásk! Rána z pušky zasáhla cíl. Raněný německý voják padá k zemi. Na pomoc mu běží zdravotník a odvádí ho do bezpečí. Potřebuje hned ošetřit, jinak vykrvácí. Jeden ze střípků bitvy v Němčičkách, který mi utkvěl v paměti. A bylo jich víc. Nutno podotknout, že vojákům, byť teple oblečeným, nebylo v chladném počasí co závidět.

„Jsme zaměření na co největší věrohodnost a kvalitu. Scénář vypovídá o jedné ze situací, která probíhala na konci zimy v roce 1945,“ popisuje nadcházející bitvu u bobové dráhy v Němčičkách člen Klubu vojenské historie z Letovic Ladislav Soukup, v této chvíli vlastně poručík wehrmachtu.

„V tu dobu se už Rudá armáda tlačila na Slovensko a přes Polsko do Čech. Pojali jsme to jako jeden z menších bojů,“ vysvětluje Soukup, který se o vojenskou historii zajímá od mládí. Stejně jako řada dalších lidí z různých koutů České republiky, kteří si přijeli do Němčiček zabojovat a napodobit střetnutí z konce druhé světové války.

Posilnit se a do boje

„Němčičky byly osvobozené v dubnu, ale protože už na příští rok v tomto termínu neměla skupina volný termín na pořádání takové akce, rozhodli jsme se, že ji uspořádáme o něco dřív,“ vysvětluje jeden z pořadatelů bitvy Marek Procházka.

Vojáci ruské armády a německého wehrmachtu zatím klidně obědvají gulášek ve velkém stanu. O několik desítek minut později je čeká boj, tak se na představení musejí pořádně posílit. U jídla dostává každý příděl munice. Náboje rozdává Rus. Ruku k němu natáhne i voják wehrmachtu. „Jim nedávej,“ říká s úsměvem další představitel ruského válečníka.

Počasí venku je nevlídné. Zatímco ráno sněžilo, po poledni kvůli oteplení přechází sníh v déšť. Vojákům to ale evidentně nevadí. „Této akce jsme se zhostili z toho důvodu, že to pro nás zimní akce, kterých v republice zase tolik není. Nás nemůže překvapit jakékoliv počasí,“ podotýká Soukup.

Vojáci nejsou z cukru, což se ostatně potvrzuje v prvních okamžicích bitvy. Sněhem kolem rybníka se nenápadně plíží tři ruští vojáci. Obhlížejí situaci. Postupují čím dál blíž k německému táboru. Jeden z nepřátel si však Rusů všimne a křičí na poplach. Začíná střelba. Navrch mají po pár minutách ruští osvoboditelé. Ztráty jsou na obou stranách.

Proradní Němci

Najednou vše utichne. Němečtí oficíři s bílou vlajkou přicházejí vyjednávat. Nepříteli slíbí, že se podvolí. Jenže vzápětí začne znovu střelba. Němci mlžili, nevzdají se tak snadno. V další fázi boje však mají opět navrch ruští vojáci. A vítězí. Až docházejí náboje, mlátí do nepřátel tím, co je po ruce, třeba lopatkou. Další příslušníci wehrmachtu se vzdávají a nepřítel je tlačí před sebou s rukama nad hlavou. Boj je u konce.

Na bitevní pole už mohou i diváci, kteří dosud všechno dění sledovali z bezpečné vzdálenosti. Na zemi nacházejí nábojnice. „Hele, mám granát,“ raduje se jeden z návštěvníků z cenného úlovku.

Nadšení neskrývají ani mladíci Adam Sláma a Jiří Šalášek z Němčiček. „Bylo to dobré. Taky bych si zastřílel, ale musel bych mět něco na ušách,“ usmívá se jeden z nich. Střelba byla skutečně ohlušující. A celé představení? Zkrátka velmi působivé.