„V rybochovu jsem byl od roku 1980. Nakupovali jsme plůdky a vyráběli štiky, sumce, amury a tolstolobiky. Když jsem o dva roky pozdějc přebral funkci vedoucího výroby násad, nebylo to už tak, že bych plůdky nakupoval, ale začal jsem je sám vyrábět – výtěrem ryb,“ zavzpomínal Smaženka. Tím se začaly smazávat dřívější dluhy a rybářské sdružení rázem ušetřilo nejméně šedesát tisíc korun ročně. „Výroba se dobře dařila. Ryby jsme vozili do velkých měst po celé republice a odebíraly je i naše revíry tady v okolí,“ uvedl Smaženka, jehož slova však lze jen stěží interpretovat přesně tak, jak je řekl. Míchá se v nich totiž čeština se slovenštinou.

Jak říká, rybářský kolektiv, který se schází u rybníka Včelín, není špatný. Důkazem toho je mnoho vydařených rybářských závodů a dalších akcí, které rybáři každoročně pořádají. Na tu úplně poslední bude Karol Smaženka vzpomínat hodně dlouho. Jednalo se o oslavu jeho sedmdesátin a bylo to pro něj pořádné překvapení. „Nečekal jsem to. Nevěděl jsem, že se něco chystá. Byl jsem přesvědčený, že děláme nějaké myslivecké hody, když jsme koupili srnce a divočáka. Večer, až zahrála muzika, jsem zjistil, že je to na moji počest,“ svěřil se s úsměvem. Od rybářů dostal peníze. Je totiž vášnivým střelcem, takže si za ně pořídí novou zbraň. Hudebníci mu zase donesli dort ve tvaru ženských ňader. Oslava to byla jaksepatří, ale jistě zasloužená.