Je svačvečer. Lysperzní jezeleni se vírně vrtáčení v mokřavě. Vetchaví hadroušci jsou roztruchleni a selvy syští tesknoskuhravě. Ze šapitó se ozývají podivné zapeklitě složité věty. Trpělivě si je opakují malí panoši, kteří přišli ke králi složit jednu z nejnáročnějších zkoušek, aby se následně stali ctěnými a statečnými rytíři šapitó.

Se svými meči, speciálně vytvořenými přímo na místě kovářkou z množství balonků, se někteří vydávají k hlavnímu pódiu na Dukelské náměstí. Právě tam, na pětadvacátém ročníku hustopečských Burčákových slavností, totiž za chvíli zasednou k jednání vážení členové Burčákové unie.

Letošní slavnosti by se daly označit ne za burčákové, ale spíš za slavnosti deštníků, ozývá se odkudsi z davu. Před deštěm se okolo sobotního poledne schovávají rytíři, vážené dámy, členové cechů i návštěvníci. „Už jsme tady asi po čtvrté. Letos je ale počasí šílené, jako na houpačce,“ dívá se ven ze šapitó s dětským programem Robert Kočí, který do Hustopečí dorazil s rodinou a přáteli z Dukovan na pomezí Jihomoravského kraje a kraje Vysočina.

I jemu a jeho tříletému synovi se podaří získat uznání krále, a uspět v mini únikové hře Stateční rytíři na cestě za tajemstvím. „Úkoly byly doopravdy náročné, věty jsem si zapamatovat nedokázal, snad jen jednu. Alespoň, že se nám podařilo bez problémů střelit puškou na cíl a správně seskládat dřevěné boxy do velké krabice,“ směje se Kočí.

I on si, stejně jako řada dalších, pochvaluje nápad organizátorů Burčákových slavností s vratnými kelímky. „Už tak vznikne při akci odpadu dost. Je to jedině dobře. Padesátikorunovou zálohu ale asi obětuji. Kelímek nevyhodím, ale protože má krásný design, odvezeme si ho jako památku domů,“ říká muž z Dukovan.

Když odpoledne nad náměstím roztáhne své paprsky slunce, opět se dá do pohybu krásné historické dřevěné kolo, které jako by podtrhávalo původní ráz slavností. Okamžitě se před ním začnou řadit a povykovat děti. „Takové kolo se jen tak nevidí. Dcerka Sára na něj chtěla bezpodmínečně jít,“ vypráví Martin Janošek ze Zubří na Valašsku.

Do Hustopečí vyrazil mladý tatínek s rodiči, manželkou a dcerkou. „U nás doma se pije jen slivovica. My si ale rádi dáme i burčák. Rodiče, kteří sem jezdívají v době Burčákových slavností na víkend už pravidelně několik let, ho vždycky přivezou s sebou domů. Stejně to uděláme i letos,“ plánuje s úsměvem Janošek.

Na pódiu právě vyhrává cimbálová muzika Jana Bradáče, pod ním tancují děvčátka v krojích a vše se pomalu připravuje na historický průvod městem.

Na něj, na koncert populární slovenské kapely Cigánski Diabli či nesmrtelného Olympicu se těší i Jiří Berka z Hustopečí. „Dáme si burčák, nasajeme atmosféru a poslechneme si koncerty. Savnosti nikdy nevynecháme,“ usmívá se Berka.