„Je malý, ale silný. Postavený na závody. Maximální rychlost má osmdesát kilometrů za hodinu," chlubí se svým rychlíkem v hloučku obdivovatelů po své jízdě. Havelka se nad prašnou cestou okruhu doslova vznášel. Diváci jej obdivovali, když doslova vyletěl do největšího kopce jako závodník rallye. V cíli měl na některé náskok i tři minuty. Nezaváhal ani na muldách.

Ty naopak chytře objel Libor Mík z Podivína. Svůj po domácky upravený vyorávač s pohonem motocyklu nechtěl trápit. Raději přijal časovou penalizaci. Na rovinatém terénu si jinak nevedl špatně.

„Ani nevím, jaký má výkon. Předloni jsem s ním ještě vyorával brambory na poli," směje se a zároveň si otírá pot z čela. Slunce v sobotu pražilo na diváky i na závodníky.

Prvního ročníku akce Podivínský mazec se Míka loni zúčastnil pouze jako návštěvník. Nadchla jej. „Utvrdil jsem se, že letos pojedu. To jsem splnil. Doplňkové závody ale ještě vynechám," přiznává. Myslí tím couvání a co nejpomalejší jízdu. „Vždyť ani nemám zpátečku," vysvětluje čtyřicetiletý muž s asi nejlehčím závodním strojem ze všech.

Královská jízda na čas mu docela vyšla i proto, že trasu měl natrénovanou. „Jel jsem si ji zkusit. Věděl jsem, že by mě stroj v kopci a mezi muldami mohl zradit, tak jsem je oběhl kolem," přiznává. Patnáctisekundovou penalizaci nebral jako pohromu. Proč také. Některé malotraktory pod kopcem uvízly na desítky sekund. „Kopec se mi zdá těžší než v minulém roce. Je to opravdu prudce nahoru," zamýšlí se.

Přes některé potíže jej nakonec zvládli všichni. Celkem se na Panském kopci shromáždilo třiadvacet malotraktorů různých kategorií.

Už v deset hodin dopoledne přijel Míka spolu s ostatními na Masarykovo náměstí v Podivíně. Podnikli spanilou jízdu obcí. „To bylo perfektní. Lepší než průvod v hody. Lidé koukali z oken a vycházeli se na nás podívat i ven," hodnotí „předváděčku".

Na dráze s překážkami se malotraktory proháněly od půl jedné do asi čtyř hodin odpoledne. V tropických vedrech přišly vhod i závody v pití piva a kofoly na čas.

PŘEMYSL SPĚVÁK