Název Sanitka vymyslely kapele dcery hudebníků. Když poslouchaly své otce hrát, tak po první zkoušce prohlásily, že to vypadalo, že budou muset zavolat sanitku.

Sanitka každopádně zatím potřeba nebyla. Starší páni to nijak nepřehánějí. Jezdí po klubech a ročně udělají dvanáct koncertů, to znamená jeden za měsíc.

Zkušeností mají na rozdávání. „Sešli se muzikanti z kapel s různou minulostí – rockových nebo folkových. Někdo hrál také v cimbálkách, jiný zase na lodi,“ říká Černohorský. „Baví nás to. A lidi to asi baví taky, protože se u toho radují,“ pochvaluje si zájem publika. Kdo ovšem čeká pouze starší osazenstvo, mýlí se. Na Sanitku chodí i mladší lidé.

Mnohdy jejich vystoupení provází úsměvné zážitky. „Do šatny si třeba jednou přišly pro podpis takové mladé holky. Když otevřely dveře, řekly: Ježišmarja, vždyť to jsou staří chlapi,“ dává příklad kytarista Sanitky.

Lidé ale rovněž říkají, jak je úžasné, že mají takovou spoustu energie a radost ze hry. „Moc nevíme, jestli je to kritika nebo kompliment. To nám trošku vrtá v hlavě,“ uvažuje Černohorský.

Sanitka není ambiciózní. „Nemáme ani žádného manažera. Když nás někdo někde slyší, tak si nás objedná,“ vysvětluje. Živit se muzikou? To podle něj nehrozí. „Hrajeme pro radost. To je důležité,“ zdůrazňuje zkušený hudebník.

Sanitka těží z dobře vymyšlené muziky. Je vychytrale postavená na rytmu, nechybí saxofony. „Je tam i nezaměnitelný projev Jirky Dvořáka. Ten má skutečně neuvěřitelně drahý hlas, protože musel vypít spoustu chlastu a vykouřit spoustu cigaret. Nemáme žádné instrumentální výkony, žádné složitosti. Je to prostě jednoduchá muzika, která šlape. O tom to je,“ říká Černohorský.