Uchvácená rozličnými nesourodými vůněmi směřuji jako ve snu k mikulovskému hlavnímu náměstí. Dostaveníčko si na něm o víkendu totiž letos už po jedenácté dali lidé různých národů, jejichž kuchyně za desetitisíce let postupně ovlivnily gastonomii v oblasti zvané Podyjí.

Po prvotním rozhlédnutí se po lidmi hemžícím se náměstí mířím ke svojí první zastávce. Tou je stánek se srbskou kuchyní. „Dnes nabízíme sarmu, což je kyselé zelí se sekanou. Dále pak čevapčiči, pljeskavicu, no a samozřejmě pečeme i sele,“ rozdovádí Srb Simon Simovič moje chuťové buňky. „V Mikulově jsem už spoustu let, akce Národy Podyjí se zúčastňuji od samého počátku. Lidé ochutnávají velice rádi a jsou spokojení. Já jsem zase spokojený, že jim chutná,“ usmívá se Simovič během toho, co do sebe láduji jednu z jeho specialit.

Polykám poslední sousto srbského čevapčiči. Ke svému stánku mě s pověstnou pohostinností lákají romské kuchařky. Opět neodolám. „Můžu nabídnout cikánské gójo, což je střívko plněné krupicí podle tajného receptu. Dále pak zabalenou sekanou v listovém těstě se zeleninou, halušky se zelím a špekem nebo pikantní kuřecí stehýnka,“ ukazuje na pochoutky Tereza Pechánková.

Nakonec si vybírám libě vonící palačinku plněnou zeleninou, sýrem a kuřecím masem v sójovém těstíčku. Procházím kordonem stánků s bulharskou, arménskou, vídeňskou nebo židovskou kuchyní. U každého z nich postávají hloučky spokojeně vyhlížejících návštěvníků. Někteří sázejí na pořádnou porci dobrot k obědu. Jiní se naopak spokojí s drobnými cukrovinkami.

„Před chvílí jsme přijeli. Takže jsme ochutnali jen masové závitky arménské kuchyně. Byli jsme tady už před čtyřmi lety. Tehdy se nám ale podařilo zachytit jen závěr akce. Lidé mezitím stihli všechno vyjíst,“ usmívá se jedna z návštěvnic Zita Drozdová z Frýdku – Místku, která je v Mikulově s rodinou na dovolené.

Jak dodává, je podle ní skvělé, že se ve městě tyto gurmánské hody konají. „Kromě češtiny jsem tady zaslechla mluvit jak Poláky, tak Rakušany. Je fajn, že se lidé na náměstí setkají a společně si pochutnají na něčem dobrém,“ vyzdvihuje význam pořádání akce Drozdová.

Po pikantních dobrotách na mě přichází žízeň. Napadá mě, proč jednotlivá etnika v Mikulově neprezentují také svoje tradiční nápoje? „Jedním z typických cikánských nápojů je pálenka. No a jako whisky pak poslouží obyčejný rum,“ směje se Pechánková, čímž současně naznačuje spokojenost s průběhem sobotního dopoledne.

„Jen počasí by mohlo být lepší. Myslím si totiž, že zamračená obloha může mnohé odlákat,“ krčí rameny s pohledem upřeným k nebi. Začíná pršet. Zaposlouchám se do rytmu vášnivě dunících melodií a s poctivě zakoupeným koláčem a břichem těhotné mířím k autu.