„Pracoval jsem jako mistr ve firmě v Mikulově. Když jsem tam skončil, naskytla se mi možnost jít pracovat k hasičům. Vždycky jsem byl spíše technik. K této práci mám velmi kladný vztah. Jsem tady spokojený a nelituji svého rozhodnutí. Je to poměrně prestižní zaměstnání,“ vysvětluje jeden z důvodů, proč pracuje pro záchranáře.

Medaile udělované za dosažení velmi dobrých pracovních výsledků příslušníkům Hasičského záchranného sboru České republiky, kteří jsou ve služebním poměru nejméně deset let, si velmi cenní.

„Je to v každém případě vyjádření toho, že si organizace, ve které jsem, váží práce, kterou dělám. A pravděpodobně ji asi dělám dobře, když jsem toto ocenění dostal zrovna já. Takových, kteří mají odsloužené roky, je mnohem víc a nedostali ji,“ míní.

Hlavní náplní jeho práce je spojení a práce s počítači.

„Není tak úplně pravda, že bych neměl s tou pravou hasičskou službou moc společného, protože my děláme spojení. A jak se říká, bez spojení není velení. Ještě do loňského roku jsem byl šéfem břeclavského operačního střediska,“ vyjmenovává.

Jak dodává, na počítačích dnes stojí veškerá činnost. „Když bych přestal pracovat správně, tak se k nám nikdo nedovolá, nevyřídí se žádný e-mail, nevypíší se papíry. Nehodlám si připisovat nějaké zásluhy za to, co dělám. Dělám, co je potřeba, aby všechno fungovalo,“ uvádí.

Práci v terénu svým kolegům ani nezávidí. „Každý děláme svoji práci a celá činnost hasičů závisí, stejně jako u jiné práce, i na těch ostatních. Kdybych třeba zanedbal něco ohledně spojení nebo zabezpečení, tak bych je mohl ohrozit,“ přiznává.