„Byl to šok a zároveň hezké překvapení. To, co k tomu kolegyně napsaly i na facebooku, je moc pěkné," usmívá se Lexová nad slovy chvály, které ji lidé poslali nejen přes tuto sociální síť.

Okolí ji oceňuje v tom, že svou práci dělá stále s úsměvem a „své slunce v duši přenáší i na klienty a personál celé Domovinky."

Mimo Domovinku, kde působí již rok, se věnuje svým dvěma největším zálibám: loutkám, kterých má více než třicet, a netradiční výrobě dortů z ručníků. „Chtěla jsem udělat něco pěkného pro děti, vytvořit pohádkový svět, kde by byly loutky i v životní velikosti. Před Němčičkami jsem bydlela v Hlinsku v Čechách.  Tam už jsem plánovala park plný lidových pohádek," říká žena.

Některé loutky už má připravené. Například Čerta a Káču. „Povedla se mi i Babička," vybavuje si další z nich.

Lexová plánovala mít dům, kde by v každém koutě byla jiná pohádka. Vytvořila už také smějící se strom v životní velikosti. „Lidem se to docela líbí. Projekt byl, myslím, vymyšlený dobře. Ale ztroskotalo to na penězích," tvrdí Lexová, která se ale ze zkušenosti poučila.

Sen si tak chce splnit krůček po krůčku. „Mám dva syny, ten mladší, desetiletý, mezi loutkami vyrůstal, takže mu tato moje záliba přijde normální. Ale umí mě i pochválit," směje se žena, která také ráda tvoří dorty z ručníků a osušek.