Minulý týden jste v senátu řekl, že se svět zbláznil. Proč?
Je tady několik okolností, které postrádají logiku. Například to, že jsme posílali roušky do Číny jako pomoc, abychom je o pár týdnů později kupovali. Dále přemítám, proč jsou nejpostiženější částí Itálie bohaté regiony a nikoli například Sicílie. A co migrační tábory, kde je chudoba? Tam se virus buď nešíří, nebo o tom nevíme. Také chybí jednotná metodika.

Myslíte počítání obětí?
Ano. Podle dat je nejvíce postižená Belgie, která má přes 450 mrtvých na jeden milion obyvatel. Ale to je proto, že Belgičané do statistik počítají všechny, kteří v době pandemie zemřeli na plicní onemocnění.V České republice se tam počítají ti, kteří měli pozitivní testy na Covid-19. Myslím, že naše čísla jsou hodně blízko pravdy. Evropská unie měla hned na začátku sjednotit kritéria.

Zbláznila se i Česká republika?
Je tady spousta otazníků. Předpokládal bych například, že k národu každý den promluví hlavní hygienička. Tou je nyní Jarmila Rážová, kterou jsem nikdy neslyšel mluvit. Pak tu samozřejmě máme každoročně stovky úmrtí na chřipku, což nikoho nevzrušuje, byť se také jedná o virová onemocnění. O mrtvých, kteří byli pozitivní na koronavirus, informují média denně. Pokud to takhle bude pokračovat, lidi zblbnou.

Co navrhujete?
Musíme odrouškovat společnost. Rouška se stala jakýmsi symbolem, lidé se hlídají navzájem a mají strach. Už je potřeba zabrzdit a přemýšlet analyticky. Netlačit lidem do hlavy mrtvoly, ale naopak ty šťastné příběhy.

Jaký krok vlády hodnotíte jako nejproblematičtější?
Vláda se až příliš nechala unést možností nouzového stavu. Někteří od toho stále nechtějí ustoupit, protože se v tom hezky hospodaří. Některé zákony vznikají roky a najednou jsou za týden. Myslím, že bychom také měli vědět, kdo jsou odborníci, kteří nyní rozhodují. Vláda se odvolává na experty, ale my nevíme, až na Romana Prymulu, kdo to je.

Souhlasíte s návrhem na zvýšení zdravotního pojištění?
Samozřejmě jako lékař nemohu být proti tomu, ale jedná se o další podivuhodnost. Celé roky bojujeme o navýšení a i když bylo v řádu desetikorun, tak se neobešlo bez hádek. A teď se dozvím, že bude navýšení o pět set korun. Co to má znamenat? Zřejmě se ale nyní ukáže to, co tvrdím roky. A sice že existuje zdravotnictví nezbytné, zbytné a zbytečné.

Může způsobit rakovina kolaps zdravotnického systému podobný tomu, jaký způsobil například v Itálii či ve Španělsku koronavirus?
Ani omylem. Tam navíc nezkolaboval systém. Zkolabovaly dvě tři nemocnice. U rakoviny, kde se nemusí věci řešit ze dne na den, nic takového nehrozí.

30 tisíc mrtvých

Ovlivnil koronavirus chod Masarykova onkologickho ústavu?
Nijak zvlášť. Pracujeme sice s polovičním personálem, ale standardně operujeme a tak dále. Vynechali jsme pouze prevenci. Za celou dobu evidujeme dva pacienty s pozitivními testy na koronavirus.

Nepostrádali jste ochranné pomůcky?
Ne. V ústavu máme zásoby a navíc hned na začátku pandemie nám přinášely roušky bývalé pacientky. Ovšem pro člověka s rakovinou plic není dýchání v roušce moc příjemné.

Jak vážná je situace s onkologickými pacienty?
Kdybych chtěl strašit, tak udělám celodenní relaci o tom, že každých dvacet minut někdo v republice zemře na rakovinu a povím, kolik mu bylo let a odkud byl. To já nechci, ale je to tak. Evidujeme devadesát tisíc nových případů ročně a třicet tisíc mrtvých. Počet vyléčených roste, ale není tak snadné říct, kolik jich je.

Proč?
Protože se zvyšuje také počet těch, u kterých se nádor vrací. To souvisí i se stárnutím populace. Při léčbě dále záleží na tom, v jakém stádiu nádor zachytíme a o co se jedná. Například melanomy se nám daří odhalit brzy, a tak je většinou vyléčíme. Naopak zjistit rakovinu slinivky trvá dlouho a pak je velká pravděpodobnost úmrtí.

Kolik může být různých diagnóz?
Je jich sedmadevadesát. Z toho zhruba patnáct je po tisících, to jsou například plíce nebo prsa. Poklesl počet rakoviny ledvin, ale stále jich je hodně. Mezi stovkové nádory patří třeba rakovina varlat. Pak máme vzácné nádory, které se objeví jednou, dvakrát ročně. To je například brzlík.

Zvýšil se zájem o prevenci?
Řekl bych, že ano. Hlavně mezi mladými. Někdy chodí na celkovou kontrolu i ve třiceti. Na screening dochází přes šedesát procent žen. Chceme se dostat až k osmdesáti. Muži tolik nechodí. Ve srovnání se situací před dvaceti lety se ale situace výrazně zlepšila. My máme oddělení preventivní onkologie, kam dojíždí lidé i z Prahy a doba objednání je třeba tři měsíce

Je tímhle jižní Morava specifická oproti ostatním regionům republiky?
Masarykovým onkologickým ústavem určitě. Jihomoravský kraj má relativně konsolidované zdravotnictví a zabezpečení zdravotních služeb je na dobré úrovni. Instituce v Brně se navíc chovají jako jeden komplex.

V Masarykově onkologickém ústavu stále pracujete na částečný úvazek. Čemu se věnujete?
Pracuji jako poradce ředitele.

Kdo je Jan Žaloudík
Narodil se 7. srpna 1954 v Ježkovicích u Vyškova, kde stále žije.
Vystudoval lékařskou fakultu. V roce 2003 získal profesuru.
Roky byl ředitelem Masarykova onkologického ústavu v Brně, funkci opustil loni. Nyní tam působí jako poradce. Od roku 2010 je senátorem. Lidé ho zvolili jako nestraníka za sociální demokracii.
Ve volném čase rád rybaří. Každoročně jezdí stanovat na Korsiku.