„Svátek ale neslavím. Naděždu v kalendáři přejdu úplně bez povšimnutí,“ říká majitelka neobvyklého jména a kloboucké cukrárny. Pojmenováním své dcery rodiče chtěli vyjádřit naději na brzký konec druhé světové války.

„Moji rodiče měli dobrého známého, který byl farář. Jeho tři dcery se jmenovaly Víra, Naděje a Láska. To se mamince a tatínkovi moc líbilo,“ popisuje rodinnou historii Káňová. Protože se narodila jako prvorozená dcera ve čtyřicátém roce, kdy byla válka v plném proudu, dali jí jméno Naděje. „Rodiče doufali, že válka dobře dopadne. Proto se jmenuji, jak se jmenuji. Sestru pak chtěli pojmenovat Víra. To ale bohužel nešlo. A Lásku už pak rodiče nestihli, ta je prý mezi námi,“ popisuje. Mladší sestra cukrárnice se jmenuje Věra. Přestože se jména v rodině točí kolem náboženské víry, do kostela chodila malá Naděje jen o velkých svátcích. „Vůbec nejsem nábožensky vychovaná,“ potvrzuje.

Se svou jmenovkyní se Kloboučanka původem z Velkých Hostěrádek v životě nesetkala. „Jednou jsme v novinách viděla článek, ve kterém vystupovala Naděje Sichrová ze Znojma. Byla to lékařka a uváděla tam i svou adresu. Já jsem jí odepsala, aby věděla, že jsem taky Naděje,“ říká a dodává, že dostala vřelou odpověď. „Chtěly jsme se sejít, ale bohužel se to dosud nepovedlo. Píšeme si pohledy na Vánoce a Velikonoce. Možná se ale potkáme,“ doufá Naděje Káňová z Klobouk u Brna.