„Je to můj velký koníček," přiznává šestapadesátiletá švadlena (na snímku), která se vyučila obuvnicí.

Ke své zálibě si začala hledat cestu už v dětství. „Jako malá holka jsem se zajímala o hrady a zámky. A moje prababička mě zase vedla k ručním pracím, takže jsem se brzy naučila šít," vypráví Polnická.

S šitím dobových kostýmů začala ale mnohem později. „Nebyly pro to ideální podmínky," říká rodačka z Třeboně.

Ve své tvůrčí činnosti byla přitom Polnická samoukem. Za velkou zkušenost, která ji posunula blíže k jejímu koníčku, byla brigáda ve westernovém městečku.

„Tam měli kostýmy, které jsem začala napodobovat. Poté, co jsem ušila celou kolekci, uspořádala jsem přehlídku, která zaznamenala velký úspěch. Dobové oblečení jsem pak šila dalších patnáct let a podařilo se mi vybudovat i kostymérnu," vzpomíná.

Po přestěhování do Pohořelic spolupracovala čtyři roky s tamním domem dětí, pro který vytvářela například dětské kostýmy. Nakonec si troufla i na historické róby zámeckých paní.

„Nejvíce šatů, které šiji, se vztahuje k době baroka a rokoka až po osmnácté století. Na nich se totiž můžu pořádně vyřádit ," tvrdí s úsměvem šestapadesáti­letá žena.

Inspiraci přitom ke svým výtvorům v historických knihách nebo filmech nehledá. „Je to asi ve mě. Nejdříve musím vidět materiál a pak už to jde všechno samo," podotýká pohořelická švadlena. Že není šití dobových šatů lehkou záležitostí, dokládá množství oděvních součástek. „Ženy nosily tři až čtyři vrstvy. Nesměly chybět i doplňky," přibližuje.

Spodničky, korzety, sukně, kloboučky, kabelky i šperky. Polnická obléká ženy do svých kostýmů od hlavy až k patě. „Snažím se je vyrobit podle tehdejších zvyklostí. Nenajdete proto na nich třeba zip, místo kterého používám háčky nebo šňůrky," poodhaluje svou mravenčí práci.

Kolik času nad jedním kompletem stráví, si ani netroufá přesně odhadnout. „Záleží na tom, jaký vymyslím. Každý kostým je totiž jedinečný s odlišným střihem i materiálem. Jednou mi trvá tři dny, jindy klidně i dva týdny," srovnává.

Obléct se do šatů například z doby francouzského krále Ludvíka čtrnáctého mají však pouze ženy. „Pro muže zatím nešiji. Loni jsem vůbec poprvé vytvořila kostým markýze pro malého chlapce. Ráda bych ale vytvořila dobové kostýmy pro páry na ples," prozrazuje Polnická.

Obdivovat její práci měli lidé možnost například na slavnostech města Pohořelice nebo naposledy při tamní přehlídce bramborových salátů.

„Mým velkým snem ale zůstává předvádět své šaty na zámcích," svěřuje se.

Už na jaře se v jejích róbách budou modelky procházet po lednickém zámku i parku. „Chystáme se totiž kolekci šatů nafotit," upřesnila.