„V římské liturgii je tento den zasvěcený památce papeže Silvestra prvního. V církevních kruzích se oslavy konce roku příliš velké oblibě netěšily. Dokonce církev brojila proti bujarým oslavám,“ uvedla ředitelka břeclavského muzea Alena Káňová.

Důvodem byl pohanský původ oslav příchodu nového roku. Ve starém Římě jej provázelo nevázané veselí. „Církev na tento den vydávala nejrůznější zákazy. Měl to být spíše rozjímavý den. Chodilo se do kostela,“ řekla Káňová.

Den svatého Silvestra se nespojoval s žádnými zvláštními zvyky či obyčeji. Následoval po adventním období a nebyl proto žádným výjimečným dnem. Jinak už tomu bylo na Nový rok. „To děvečky odcházely ze služby, tak jako chlapci na svatého Štěpána. Dívky dostávaly od hospodyně výslužku, například koláče nebo dvě zlatky na šaty. Podepisovaly také novou smlouvu,“ vylíčila ředitelka.

Na rozdíl od katolického prostředí venkova se oslavy závěru roku ve městech běžně konaly už v devatenáctém století.

VERONIKA SCHALLENBERGEROVÁ