„Stalo se to na čekané. Proseděl jsem několik desítek hodin a čekal konkrétně na vysokou. Pořád se nedařilo,“ líčí příhodu šťastný muž. Dočkal se na začátku ledna. „Shodou okolností mám malou dcerku Dianu, která se narodila v září. Sedmého ledna jsem doma řekl, že jí donesu jelena. A podařilo se,“ usmívá se. Jeho dcera dostala jméno právě po bohyni lovu, což pak s kolegy rozebíral debatou o velké náhodě.

Jelen byl asi čtyři roky starý a po vyvržení vážil asi sto dvacet kilo, takže pořádný kus. „Byl to lovný desaterák. Bude k vidění na výstavě trofejí, která proběhne v Hlohovci,“ říká Doleček, který přijal spoustu gratulací. S dalšími myslivci zapíjel historický úlovek až do rána a oslavy budou pokračovat i na hlohovecké výstavě.

Jeho úspěch hřeje o to víc, že za celou dobu fungování Mysliveckého sdružení Hlohovec se podařilo v tamním revíru zastřelit pouze tři kusy vysoké. Dolečkovi patří dva zářezy. Za koloucha a zmíněného jelena, kterého „vyseděl“ v lokalitě soustavy rybníčků Alah.

Když měl jelena na mušce, prý to pro něj nebylo až tak velké překvapení. Vysoká zvěř se totiž u Hlohovce začíná v posledních letech objevuje, byť ne v tak hojném množství. Zkušený myslivec to připisuje tomu, že zvěř nemá patřičný klid v lokalitách, kde dochází k záplavám. Pak vyhledává klidnější místa, jako právě polesí Háje. „Další důvod je podle mě ten, že se stavy vysoké nějak morbidně neredukují a udržují v normální míře,“ míní Doleček.

Jako úspěšný lovec se svému koníčku věnuje opravdu naplno. Myslivosti propadla celá jeho rodina. Jak podotýká, není to jen o tom, jak si někdo může myslet, že myslivci „bouchají“ zvěř hlava nehlava. „Je to o dalších věcech. Neustálém přikrmování, pozorování zvěře, průběrném odstřelu a podobně,“ vysvětluje s tím, že regulovaný odstřel je samozřejmostí.

Doleček doufá, že to nebyl jeho poslední jelen. Protože k myslivosti povede i malou dcerku, přeje jí, aby v budoucnu skolila podobného krasavce, nejlépe v hlohoveckém revíru.