Již několik let zdejší mateřinku navštěvují dítka i z českého příhraničí. Před časem bylo českých dětí v rakouské školce málo, skoro to vypadalo, že mezinárodní spolupráce ustane. V současné době je o místo v drasenhofenské školce z české strany takový zájem, že nemohou všem vyhovět. Hlavně z kapacitních důvodů. Také proto začnou Drasenhofenští stavět novou školku.

„Se stavbou nové budovy začneme ještě letos, příští rok už bychom se měli stěhovat. Současné prostory nám vůbec nevyhovují,“ vysvětlila důvod stavby ředitelka drasenhofenské školky Maria Madner. Jedenašedesát dětí je v mateřince rozděleno do tří skupin. Pro jednu z nich už není ve školce místo, třídu má tedy v budově místního obecního úřadu. Z celkového počtu návštěvníků školky je šestnáct Čechů. Mezi bavícími se dětmi je ale rozeznat nejde.

„Mě je jedno, jestli si hraji s Rakušanem nebo Čechem. Poslouchat dospěláky musí stejně všichni,“ zhodnotil situaci v dvounárodnostní školce šestiletý Jan Švanda z Dunajovic. Hlavním jazykem je ve školce němčina. Mluví jí všechny učitelky a postupem času i všechny děti.

„Půl roku trvá, než české děti začnou všemu rozumět. Teprve potom začnou samy mluvit německy. Učení jim jde ale rychle. Když je potřeba, domluví se rukama a nohama,“ říká česká učitelka drasenhofenské školky Jitka Foblová. Pedagogickou sílu, která ovládá češtinu zaměstnávají v mateřince, aby se i rakouské děti naučili jazyk sousedů. „Jitka je každý den je v jiné skupině. Pomocí různých her vyučuje český jazyk,“ popsala práci Češky ředitelka. Pro české děti je výuka povinná, Rakušané se do ní přihlašují dobrovolně.

Včera se do mateřinky přijely podívat pedagogové z českého příhraničí. Výlet zorganizovala břeclavská pobočka Střediska služeb školám a zařízení pro další vzdělávání pedagogů. Učitelky si tak mohly vyměnit své zkušenosti a nápady. Kromě školky v Drasenhofenu zhlédly čeští výletníci mateřinky v Poysdorfu a Mistelbachu. „Vždycky od sebe něco odkoukáme,“ popsala návštěvu učitelka z mikulovské školky Marie Dostálová.

Zdeňka Savarová