ŽAL NAD VINOBRANÍM. Podle Králíka, který tehdy pracoval jako mladý technik ve vinicích, naměřili nejnižší teplotu minus třiatřicet stupňů. „Nejhorší byly tři lednové dny. Do práce jsem dojížděl vlakem. Než jsem přišel do kanceláře, tak jsem měl úplně zmrzlé vousy, ztuhlou tvář a nemohl jsem hýbat pusou," říká vinař spojený se Sedleckými víny. Dnes se těmto zážitkům usmívá, před třiceti lety ale mrazy lidem na Břeclavsku vehnaly slzy do očí.

I na vinaře se snesla doslova pohroma. „Vinohrady zmrzly ve svazích i v dolinách. Nejhorší bylo, že na hodně plochách vymrzly kmínky. Museli jsme vypěstovávat nové. Bylo deprimující, že kolem vinic jsme pak v roce měli podstatně více práce, ale bez výsledného efektu, tedy sklizně hroznů," pokračuje Králík.

Na podzim se pak ani o nějakém vinobraní mluvit nedalo. „V družstvu jsme nasbírali hrozny snad jen v řádech kilogramů," tvrdí muž.

Dozvuky nelítostné paní Zimy 1985 vinaři a vinohradníci pociťovali podle Králíka i v dalším roce. „Úroda byla ještě tehdy poloviční než standardně. Od té doby tak dramatické zimní mrazy zdaleka nepanovaly. Spíš nějaké jarní mrazy a to jen na některých místech, ne plošně," dodává.

NUTNÁ OBNOVA. Kritické dny z před tří dekád se vybavily i sklepmistru Patrie Kobylí Miloši Lanžhotskému. „Důsledky mrazů? Katastrofální. Kmínky byly popukané, dřevo zčernalé. V té době jsme fungovali jako sloučené JZD Družba Kobylí a Vrbice. Devětadevadesát procent vinohradů bylo zapotřebí obnovit," uvádí dvaašedesátiletý Lanžhotský.

A přidal i další čísla, která si uchoval v paměti. Družstvo hospodařilo na 270 hektarech vinohradů, v osudovém roce však z nich ke zpracování přivezli pouze neuvěřitelných 625 metráků hroznů. „Sklidili jsme na podzim jen něco málo hroznů ve vinohradech v kopcích. Jiní vinaři ale třeba vůbec nic," povídá Lanžhotský.

Konec sedmé pětiletky, plánu, podle něhož předrevoluční režim organizoval celé hospodářství země, skončil pro vinaře tragicky. Podle Lanžhotského však alespoň měli zásoby vína z dřívějška.

RŮZNÁ MRAZUODOLNOST. Jedenaosmdesátiletý Lubomír Glos z Moravské Nové Vsi má za to, že jako největší problém se ukázala prudká změna teplot. „Na Silvestra jsem se vyhříval na skalách Pálavy na sluníčku, bylo hodně stupňů nad nulou. Do rána ale už snad dvanáct minus. A teploty pak ještě klesaly," pamatuje si vinař a šlechtitel.

V roce 1985 pečoval o vinice pro JZD Břeclav a jak potvrdil, škody sčítali všude. „Mrazivá vlna se zastavila až u Dunaje. Nějaká zdravá očka našli v Pavlově či Vrbici. Nám přežilo něco z mladé výsadby odrůdy Irsai Oliver, na keřích částečně zaoraných. Měli jsme pak možná jediní v regionu burčák," vzpomíná Glos.

Obecně podle něj platí, že očka révy vydrží teploty zhruba do minus osmnácti stupňů Celsia, dřevo starých keřů pak ohrozí mrazy ještě o čtyři stupně vyšší. Záleží ale na řadě faktorů, například, kdy se tuhá zima dostaví či odrůdě. Podle odborníků v prosinci bývá více mrazuodolný Modrý Portugal, od ledna zase ryzlinky.