Pětadvacet muzeí, památek a mešit a asi sedm tisíc kilometrů ujetých za třináct dní… „Írán jsem projela s cestovní kanceláří a zajímavou skupinou asi dvanácti lidí, české a ruské národnosti. Průvodce byl anglicky mluvící profesor historie kurdské národnosti z Teheránské univerzity," objasnila Alena Káňová.

Zmalované Íránky

Zajímají ji antické památky jako město Persepolis, islámské skvosty staré Persie, a také židovská a arabská kultura. „Za zmínku určitě stojí i neuvěřitelná krajina a pouštní hory. Jako pro etnografku pro mě byli fascinující i ti lidé. Podle obličeje, způsobu oblékání, šatů a oděvu jsem se naučila rozčleňovat nejen sunity a šíity, ale i jednotlivé národnosti," vysvětlila ředitelka.

Íránci neboli Peršané si zakládají na pohostinnosti a vřelosti. Je to čistá země, bez povalujících se papírů a počmáraných zdí. I lidé jsou čistí a zem také. „Je tam totální prohibice a minimum bezdomovců," uvedla Káňová.

Jedinou její starostí bylo, aby měla dostatek vhodného oblečení. A jedinou nepřekročitelnou podmínkou, že ženy musí mít na hlavě šátek. Ukrývají také kotníky a zápěstí. „Důsledně netolerují, když je vidět loket, šíje, ramena nebo klíční kosti. Jakýkoli výstřih tam neexistuje. Ale co mě překvapilo, jak se Íránky výrazně malovaly. Nosily tolik make-upu, že na naše podmínky to bylo opravdu hrozné," sdělila.

Kriminality se vůbec nebála. „Kde je totalitní vláda, tam je turista jako v bavlnce. Policisté jsou doslova na každém kroku. I policisté, kteří dělali prohlídky třeba v autobuse, byli velice slušní a korektní. Překvapilo mě až město Kermán na východu Íránu. Je vojensky monitorované a žijí tam Balučové, kteří sní o odtrhnutí od této země. Tam už je bezpečnost horší a je tam i drobná kriminalita. Lidem tam chyběla ta perská vřelost a vítanost," doplnila.

Ženatí mají dredy

Oproti tomu Bohumila Tesaříková z Ladné cestuje jako batůžkář, bez cestovních kanceláří či přesně naplánovaného programu. Ten vždy přizpůsobuje tomu, koho potká, kam ji kdo zaveze a kde se jí líbí. V Indonésii strávila s kamarádkou tři měsíce a navštívila celkem osm ostrovů.

„Nejzajímavější je vždy setkání s lidmi. Stačí málo, někdy jen odbočit z hlavní ulice a jste v jiném světě. Lidé nás zvali k sobě domů. Pozvali nás na muslimskou svatbu na ostrově Jáva a zúčastnily jsme se tradičního hinduistického pohřbu na Bali," přiblížila Bohumila Tesaříková.

V západním Timoru navštívila i ortodoxní vesnici Boti, která je skrytá v horách. „Poté, co se muž ožení, si nesmí stříhat vlasy, má dredy, které mají symbolizovat sepětí s přírodou. Děti smí navštěvovat pouze první stupeň základní školy, další studium je zakázáno, protože prý může způsobovat to, že je pak člověk celý život nešťastný," dodala.