Rak s mohutnými klepety vylézající z vody, jež vzhlíží k hroznu visícímu z révového keře vzniká v těchto dnech ve dvoře rakvické sokolovny. S motorovými pilami, sekerami a dlátem jej tam vytváří z asi dvoutunového masivu platanového dřeva trojice sochařů. Tamní teď usilovně přemýšlejí, kam vlastně toto dílo obrovských rozměrů zasadit.

„Projedu si s umělci pár míst a nechám si od nich poradit. V hlavě sice už nějakou představu mám, ale nechci předjímat. Chceme, aby byla socha osvětlená, takže i toto musíme brát při výběru místa v potaz,“ řekl rakvický starosta Petr Vajbar, který strach z možného řádění sprejerů nemá. „Pokud je mi dobře známo, opravdoví sprejeři neničí díla druhých. Věřím, že to platí,“ usmíval se starosta.

Ten také prozradil, jak se obec k více než třem kubíkům zdravého kusu dřeva dostala. „Strom pochází ze dvorku lidí bydlících v Nádražní ulici. Byl mohutný, vzrostlý a větve dělaly potíže nejen jim, ale i sousedům. Navíc majitelům kořeny narušovaly i klenbu sklepa. Nejdříve se snažili poradit si se stromem sami. Seřezání bylo však dost nákladné a navíc větve brzy obrůstaly znovu. Obec se tedy nabídla, že strom na vlastní náklady pokácí a nechá si právě tento statný kmen s tím, že z něj v budoucnu nechá něco vytvořit. Majitelé nakonec souhlasili,“ vyprávěl Vajbar.

Praskat moc nebude

Kmen vysychal podle neoficiálního tahouna týmu řezbářů, Romany Krestýnové, asi tři roky. „To je ideální. Je dost suchý, takže ani praskat moc nebude. S platanem však děláme všichni tři poprvé, takže je to pro nás jakási výzva,“ nechala se slyšet umělkyně s tím, že být šéfkou dvěma mužům není vůbec špatné.

Mít vůdce, když na jednom díle dělají hned tři lidé, je nezbytné i podle dalšího ze skupiny, Milana Jochacyho. „Musíme se domluvit a především shodnout na konečné myšlence, jinak to nejde. Vycházeli jsme hned z několika nápadů, ale protože má kmen po dvou stranách dvě široké větve, padl nápad, že by to mohla být račí klepeta. No a spojitost se znakem obce obsahující hrozen a raka už nebyla tak daleko,“ usmíval se Jochacy, jenž se dřevem pracuje už na čtyřicet let. Celý život se mu věnuje také třetí z týmu, sochař Zdenek Gross.

Z prvotního nápadu, aby z kmene vytvořili něco zajímavého studenti uherskohradišťské uměleckoprůmyslové školy, nakonec podle starosty sešlo. Myšlenka dřevořezbářského sympozia se pak vykrystalizovala v podstatě náhodou. „V době hodů jsme měli na náměstí řezbáře s jejich drobnými výtvory. Slovo dalo slovo, oni si kmen prohlédli, vyfotili a nápad byl na světě,“ popsal starosta.

Právě Vajbar se podle slov Jochacyho také výborně stará o občerstvení skupiny. „Pan starosta nám přináší ochutnat vína, byli jsme i ve sklípku. Dáváme si také skvělý burčák. Je to pohoda a práce jde pak od ruky,“ poznamenal se šibalským úsměvem rodák z Neratovic.