Především v okolí Břeclavi. Na téměř dvaceti hektarech půdy se nyní rozkládají sluneční elektrárny v Ladné, Poštorné, Moravském Žizkově nebo Zaječí.
Tím však výčet zdaleka nekončí. „Na více než dvojnásobku dosavadní plochy jsou v plánu nové solární panely v Ladné, Tvrdonicích, Břeclavi, Moravské Nové Vsi, Moravském Žižkově a Charvátské Nové Vsi,“ vyjmenoval vedoucí břeclavského odboru životního prostředí Vilém Vyhnálek. Jak dodal, v jednání je i pozemek ve Staré Břeclavi v blízkosti ladenského letiště.

Pomoc pokladnám?

V katastru obce Milovice se pilně buduje už od loňského října. „Fotovoltaickou elektrárnu jsme měli navrženou i v územním plánu. Pražská firma odkoupila od soukromých vlastníků půdu, která byla k podnikání předem určená. Zastupitelé obce tedy neměli důvod výstavbu nepodpořit,“ řekla milovická starostka Věra Antošová. Do dvou tří měsíců, jak tvrdí, by měly být panely schopny dodávat elektrickou energii.

Mohlo by se zdát, že města a vesnice projekty podporují proto, že z nich tečou do pokladen peníze. U většiny projektů na Břeclavsku tomu tak ale v současnosti není. „Obci přesto investor vyplatil jednorázově sponzorský dar. A to ve výši tři sta tisíc korun,“ sdělila Antošová.

Město Břeclav chtělo před časem pozemek na využití slunečního svitu zájemci pronajmout. „Fotovoltaická elektrárna měla stát v Charvátské Nové Vsi v blízkosti holobytů. Firma, která byla připravená se do projektu pustit, nabízela za pronájem šest set tisíc korun. Nakonec to však nedopadlo dobře. Ministerstvo kultury nechce podporovat budování elektráren v blízkosti památkové zóny Lednicko–valtického areálu,“ objasnil Vyhnálek.

Fotovoltaické elektrárny obvykle vyrůstají buď v průmyslové části města, anebo při okrajích vesnic, jako je tomu například ve Tvrdonicích nebo v Ladné.
Jak naloží obce s množícími se nevzhlednými panely, až jejich životnost skončí? To většina radnic momentálně neřeší. Koneckonců pozemky, na kterých fotovoltaické elektrárny stojí, si investoři vesměs odkoupili. „Dvacet let je dlouhá doba. Zatím neřešíme, jak a jestli součásti elektrárny zlikvidujeme,“ přiznala Antošová.

Namísto brambor

„Životnost solárních elektráren je kolem dvaceti let. Navíc to není ani tak starost nás, jako investora. Ale samozřejmě se zajímáme o to, co s panely bude, až doslouží,“ ubezpečil Vyhnálek.

Problém s likvidací starých panelů už totiž začínají mít v západní Evropě, například v Německu. „Před dvaceti lety nebyly takové materiály jako v současné době. Ty nové by měly být téměř z plně obnovitelných materiálů,“ sdělil šéf břeclavského odboru životního prostředí.

S nevzhledným lesem panelů, jak mohou solární elektrárny také na někoho působit, řada lidí nesouhlasí. Zabírají totiž zemědělskou půdu.
„Já sám mám s fotovoltaickými elektrárnami vnitřní problém. Nepůsobí na mě v těch obrovských plochách, v jakých se staví, úplně dobře. Zvlášť když vidím, kolik jich v posledních letech přibývá,“ přiznal se Vyhnálek.

Jak řekl, ministerstvo vydalo loni pokyn, aby se elektrárny nestavěly na kvalitních zemědělských půdách. Momentálně se tedy umísťují výhradně na plochy o třetí až čtvrté bonitě. To znamená na ty méně úrodné.