Jaroslav Čech z Moravské Nové Vsi představil svůj um na domácí půdě: v tamní sokolovně, která hostila výstavu modelářů. Ukázal letadla, husitskou bitvu, ale nejvíce vášně má pro sérii tanků. „Velmi mě baví, jsou pro mě srdeční záležitostí," říká Čech.

Má je všechny. Končí rokem 1945, poválečné typy už ho tolik nezaujaly. A tak pozornost vrhne k protivníkovi, s nímž se sovětské tanky střetávaly na východní frontě. Na pancířích měly černý kříž. „Něco německého už mám. Třeba Tygra. A nebo Mause, který vážil sto osmdesát osm tun," líčí nadšenec, kterému nechybí ani někdejší stroje anglické či americké armády.

Jaroslav Čech je modelářem přibližně pětatřicet let. V městyse vede kroužek, ve kterém se stejnou vášeň snaží vzbudit i v možných následovnících. „Jestli si hraju? No jejda, a jak rád," přiznává s úsměvem.

Nad pečlivě srovnanými tanky, seřazenými podle časové osy jejich vzniku, vypráví, že jeden kus skládá týden až čtrnáct dnů. Záleží, jak rychle schne barva nebo lepidlo. „Všechno je autentické. Žádné maskování není vymyšlené. Tak jak tanky vypadají, opravdu jezdily. Včetně nátěru i čísel. Mám i kus, který bojoval u Ořechova," zmiňuje Čech.

Má sbírku vystavenou i doma? Ne, kvůli vysokým nárokům na prostor to není možné. Tanky jsou v krabicích. „Jinak to nejde, musel bych mít v místnostech obrovské vitríny," kroutí hlavou.

Na dovolenou nejezdí. Nekouří. Do hospody taky nechodí. Za jeden tank zaplatí průměrně čtyři sta korun. Dosud jich vlastní kolem sedmdesáti. „Jo, dovolená by za to byla pěkná," přepočítává.

Čemu se věnuje on i další nadšenci do modelů, lze v Moravské Nové Vsi sledovat každoročně při jarním Dnu řemesel.

Poslední výstavu, která se výjimečné konala o volebním víkendu, označuje Čech za největší na Břeclavsku a zřejmě i Hodonínsku. „Kdysi jsem něco podobného viděl v Uherském Hradišti, ale tam šlo o soutěž a přijelo i více vystavovatelů. U nás jsme v šesti lidech zaplnili celou sokolovnu," zní na závěr.