„Jsou to různé etnografické regiony. V každé obci mají jiné tradice a zvyky. Také jiný kroj. V Hlohovci jsem na sobě měl červené nohavice a na hlavě nízký klobouk, zvaný guláč. Ve Velkých Bílovicích si navléknu vyšívané žluté kalhoty a na klobouku budu mít mašle a voničku," zmiňuje některé rozdíly v lidovém oděvu Polách.

Jak to, že letos jako stárek organizuje hody ve dvou obcích? Vysvětluje to jedním slovem: rodina.

„Žiju ve Velkých Bílovicích, ale přestěhovali jsme se tam z Hlohovce, odkud pochází mamka. Poprvé jsem v chase verboval ve čtrnácti letech. V podlužáckém kroji. O rok později jsem už začal oblékat i ten velkobílovický," říká Polách, který při letošním volení stárků dostal důvěru u obou chas.

Rodinná tradice

Jde tak trochu i ve šlépějích svého otce, který stál v čele chasy ve Velkých Bílovicích hned dvakrát.

To, že vyrůstal ve folklorně založené rodině, mu ale někdy způsobilo i malé problémy. Například v tanečních.

„Od mala jsem chodil na hody a učil jsem se tradiční lidové tance. V tanečních po mně najednou chtěli jiný postoj a tančit jsem měl vídeňský valčík," směje se možná budoucí zubař. Polách zatím studuje brněnské zdravotnické lyceum.

Přednost před učením ale mají zatím hody. „Od poloviny srpna nedělám nic jiného, než se věnuji přípravě hodových zábav," přiznává.

Po otázce, jaké další rozdíly spatřuje v hodových zvycích u obou obcí, chrlí jeden příklad za druhým: praktičtější „žlutice" s kapsou, zákaz pro něj tancovat podlužácký třasák ve Velkých Bílovicích, čtyři připravené krojové košile v Hlohovci proti deseti vyšívaným před nadcházející třídenní zábavou, dále způsob volení stárků, větší pomoc ze strany radnice a chasy ve Velkých Bílovicích, počet krojovaných či dbaní na tradice.

„Hody v Hlohovci jsou volnější. Větší zábava je ale ve Velkých Bílovicích. Dodržují tam zavedené zvyky, které se mi líbí. Například v pátek před hody kopou stárci z minulého roku díru pro máju. V hody nám hodně pomáhají i dva sklepníci, kteří v Hlohovci nejsou," hodnotí mladý muž.

A verbování? Stárek podle svých slov zvládá cifry typické pro Podluží i pro hanácké Slovácko. „Nepletou se mi. Válaný je u obou podobný, při rychlém vím, že když mám na sobě červené nohavice, musím více vyskakovat z dřepu a kleče a tak dále," vysvětluje.

Už dnes bude spolu s jeho kolegou Markem Osičkou sledovat stavění máje na velkobílovickém sóle.