Navíc přispívá do dvou časopisů – Rybolov a Kajman. Teď je navíc podepsaný pod novou knihou Ryby a rybolov, která putuje v těchto dnech na pulty.
„Je to podle mě zdařilá publikace. Osobně jsem se podílel na zpracování kapitoly o vláčení a o jednotlivých druzích nástrah, určených pro tento rybolovný způsob,“ líčí místopředseda břeclavského rybářského sdružení.
„Kniha čtenáře zavede do světa, který naším očím zůstává běžně skrytý. Pozná rybolovné techniky a návody na úspěšný lov a navíc se seznámí s tradicí českého rybníkářství, s vlivem úpravy vodních toků a znečištění na život ryb,“ popisuje obsah nové publikace.
Starnovský před deseti lety zahájil spolupráci s redakcí časopisu Rybolov a částečně i s časopisem Kajman. „Prvním impulsem spolupráce bylo oslovení šéfredaktorem časopisu Rybolov Václavem Ehrlichem. Ten mne kontaktoval ještě v době, kdy jsem sportovní rybolov provozoval závodně. Vzájemná spolupráce se postupem času rozrostla do dnešní podoby. Kniha je její další částí,“ vysvětluje.
Jedna kniha je hotová, ale Starnovský neusíná na vavřínech a tentokrát se šéfredaktorem časopisu Kajman pracuje na další. „Bude věnovaná lovu candáta a vyjde příští rok před Vánocemi,“ slibuje břeclavský rybář.
Času na publikační činnost přitom podle svých slov nemá mnoho. „Mám rodinu, dva syny. Starší Jakub se věnuje veslování, mladší Martin má k rybaření velmi blízko a ve svých jedenácti letech dosáhl již několika vítězství na různých úrovních, včetně republikového. Z obou mám radost,“ podotýká.
Jak říká, své blízké doma se snaží svým zájmem jakkoliv neomezovat, a tak nezbývá než brát na úkor spánku. „A co na to rodina? Všichni jsou velmi tolerantní,“ usmívá se.
Rybářských zkušeností má na rozdávání. Rybaření se věnuje od útlého mládí, organizovaně od roku 1979. „Chci poděkovat Zdenku Hermanovi staršímu, kterému vděčím za osvojené základy a dokonalou závodní průpravu,“ poznamenává.
Jak říká, v současné době se snaží vyhledávat stále častěji aktivní formu odpočinku. Proto velmi rád muškaří na některém z našich nebo zahraničních revírů.
Zážitků od vody má nespočet. Těžko hledá v paměti ten nejhezčí. „Mezi ty nejkrásnější samozřejmě patří pouštění ulovených ryb zpět do revírů, úlovky některého z mých synů nebo pozorování okolní přírody a všeho, co se v ní děje. To je mimo jiné dostatek témat na další knihu,“ naznačuje šibalsky.
Zážitek, když rybář daruje rybě život, je podle něj nejhezčí. Sám rybí maso nejí, což je o důvod víc, že má blízko k metodě “chyť a pusť“. „Zkuste brát rybu během rybolovu jako rovnocenného partnera. Vždyť je to ona, která vám připravila častokrát dlouho očekávaný zážitek,“ vyzývá další rybáře.
„V dnešní době se za pomalu každou rybičkou skrývají celé hodiny práce hospodářů, jejich zástupců a pomocníků. Receptů na změnu je spousta, záleží ovšem jen na každém rybáři, jak je dokáže využít,“ přemítá.
