V srpna 1950 zapálili v Tvrdonicích stoh družstevní slámy, aby vyburcovali ustrašené soukromníky před násilnou kolektivizací.
Michalica, syn respektovaného hospodáře, jen hlídal, aby protestní akci nikdo nezhatil. Zaplatil za to třemi roky za mřížemi. Zapálený stoh mu zpustošil celý život.
,,Neumíte si představit, co to bylo za dobu. Tajemník družstva šel z hospody a klidně k vám přišel domů s pistolí v ruce, že jde udělat prohlídku,“ vypráví důchodce. Zrovna v čase hodů ho policisté odvezli do vazební věznice. Do ní se paradoxně nedostal za podpálený stoh, ale za napomáhání při emigraci svých kamarádů Rozsypala a Tučka. ,,Můj otec znal čas a heslo pro přechod hranice a já jim ho prozradil. Ve Vídni je zastavili strážníci a poslali je zpátky do Čech. Při výslechu přiznali, že jsem jim usnadnil cestu. Stoh, to byla jenom záminka. Rozsypal z toho vyšel dobře. Jeho táta byl úderník,“ vzpomíná starý pán.
Odvezli ho do Zámrsku ve východních Čechách, kde si odseděl dvaatřicet měsíců. Po propuštění začal pracovat jako traktorista, pak musel odejít do ostravských dolů. Zbytek života prožil bývalý student jezuitského gymnázia ve Velehradě jako bagrista.
Tvrdí, že dokud bude mít alespoň trochu sil, nepřestane bojovat za úplnou rehabilitaci. ,,Vždyť jsme nepodpálili jediný dům. Nemohl jsem se prostě jenom smířit s loupežemi komunistických pohlavárů,“ pokýval smutně hlavou.