„Je to dva roky, co chodila s motykú. Ještě loni šla sbírat erteple a ryla zahrádku. Vždycky říkala, že to udělá ona nejlepší. Když ryli, tak stařenka museli ryt sami, protože nikdo to neuměl správně přehazovat,“ řekla s úsměvem na adresu stoleté oslavenkyně sousedka Anna Suská. „Vykládala nám, že ju chtěl vždycky svézt jeden stařec na plošince za traktorem. Říkal jí: Já vás svezu. Ona na to: Blázníš, dyť já eště nejsu tak stará, abys mě vozil. Fanošu, jeď dál. To jí bylo asi sedmadevadesát roků,“ ocenila její nezměrnou vitalitu i v tak požehnaném věku.
Jako v mnoha směrech výjimečnou ženu ji popisuje i místní pošťačka Marta Šefrová. „Doteď píše úhledným krasopisem. Když jsem jí domů donesla podepsat důchod, a pak se vrátila na poštu, tak říkám: Děvčata, podívejte se, takto píše stoletá žena,“ uvedla a s úsměvem dodala: „A jak utíkala, když zapomněla brýle. Letěla, že bych jí nestačila.“
Není tedy divu, že včerejší oslava ve Velkých Pavlovicích byla plná dojetí. I oslavenkyně musela několikrát utírat z očí slzy štěstí. Zejména v okamžiku, kdy jí přišel poblahopřát šedesátiletý Tomáš Veverka.
Před asi dvaceti lety totiž stařence slíbil, že jí zahraje na trubku, až bude slavit stovku. „Nedávno jsme vykládali a tetička povidajú: A nezapomněls na to, že už se to blíží, že už bude tá stovka? Já na to teti nezapomněl, ale eště furt nehraju. Patnáct roků jsem to kvůli nemoci neměl na hubě, tož jsem mosel honem začat, abych vám to splnil,“ řekl dojatý Veverka.
